7. Nic Neskrývej

9. května 2010 v 16:36 | Ahena

  • Být Lovcem | Kniha Druhá | Kapitola 7. Nic Neskrývej

Lapala po dechu. Síla ji tlačila do dlážděné podlahy rodinné hrobky. Pohlédla na osolené ostatky polité benzínem. Při pohledu na hromadu kostí tlak zesílil.
Krypta stála na pozemku sídla. Duch nemohl opustit jeho plochy. Jediná výhoda tohoto případu. Nikam neuteče.

"No tak! Chci ti pomoct!" Volala ve snaze uvolnit sevření.
"Už mě znovu neublížíš, strýčku."
"Nejsem tvůj strýček! Jsem .." Její slova přerušil dávivý kašel. Cvakala zapalovačem až jí z palce krev začala téct krev. Konečně cítila, že se její snaha vyplatila. Hodila poslední šanci na ostatky. Hromádka vzplanula modrým plamenem. Duch se rozplynul. 

První zabitý duch. První zkušenost s mrtvým člověkem. Nutilo jí to přemýšlet o posmrtném životě. Co se stane, kam se dostane, nebo jestli vše skončí.

Sedla si o tři ulice dál na sluncem vyhřátou  trávu. Vytáhla svůj lovecký deník a zapisovala si dnešní úspěch. Tuto, jak nazývala, kroniku si vedla od druhého dne své lovecké kariéry. Učinila tak díky inspiraci u Ambreye. Má desítky kronik z různých období. Nikdy ji však nenechal přečíst první. Ta byla zamčená v trezoru bez naděje na rozluštění kódu.

Dnes večer byla pozvána Tomášem do restaurace. Měla od Zara přísní zákaz vzít si kalhoty. Takže za deset minut jej má čekat u dveří.
"Ahoj, zlato!" Pozdravil ji vesele při příchodu do bytu.
"Ahoj, brouku." Políbili se na tváře. "Prosím, nepřeháněj to, ano? Slib mi, že mě nebudeš navlékat do něčeho přespříliš ženského." Tím myslela růžové růžičky, kraječky a volánky.
"Mohla by jsi alespoň na chvíli předstírat, že jsi dáma." Usmál se a otevřel svoji starou koženou brašnu. Nosí jí všude s sebou už od jeho mládí.
Ahena se posadila na hnědou, na omak příjemnou, pohovku.
"Mám pro tebe něco překrásného. Tyto šaty jsou po mé matce. Nosívala je do sobotního klubu šití." Vytáhl bílé, vrstvené šaty, které sahaly mírně pod kolena. Tvořil je korzet a hebká, lesklá látka. Několik průhledných sukýnek šatům dodávaly nadýchaný a jemný vzhled.
"Dobře, přemluvil jsi mne. Dej to sem." Položila je na pohovku. Sundala si volné vojenské kalhoty a tlustý, černý rolák.
"Nemám se otočit?" Pronesl mezi kartáčováním béžového sáčka, které nesahalo k pasu, ale rukávy zakryly i palce.
"Uvidíš něco nového?" Absolvovala střední školu, která žáky připravovala na policisty a vojáky. Převlékání před opačným pohlavím byla brnkačka. Obléct však něco jako korzetové šaty by nezvládla ani se speciálním výcvikem. Musel přijít na pomoc Zar. Kdyby byl smrtelník, nejspíše by navrhoval oděvy. Miloval módu. Oblékal všechny, kromě individualistického Adama, z Obřanské party.

"Jsi překrásná. Vypadáš jako moje matka."
Vrhla na něj nechápavý a vyděšený pohled.
"Promiň, myslím v tvých letech. Byla překrásná žena. Skvělá matka. Se vším si věděla rady. Řekl bych, že velmi moderní na tu dobu." Zavázal ji nadmíru pohodlný korzet. Měl namodralé šněrování, které se táhlo přes záda..
"A já se omlouvám za své slova. Ty šaty jsou opravdu překrásné. Díky." Políbila jej na tvář.
"Chápu. Prosím, ještě si sedni na sedačku. Je u bílé zdi, a okno je otočené na jih, je tu skvělé osvětlení." Vytáhl drahý, profesionální foťák.
"Co chceš dělat?"
"Ambrey tě chce vidět jako dámu a zařadit si tě do svého alba. Sýr!"
Nebyla zvyklá na toto chování, ale vyhověla jeho přání. Mnoho svému učiteli dlužila.
"Dobře, tak já jdu. Měj se a užij si dnešní večer."

Přesně v osm hodin stála před restaurací. Zar si myslí, že se dneska stane něco překrásného. Ahena byla realistka. Počítala s večeří a uvítáním Toma romanticky prožitou nocí.
"Ahoj, lásko. Pro pána, tobě to sluší." Přiběhl nervózně. Políbil ji.
"Máš pár minut zpoždění, broučku." Polibek oplatila. Romantická večeře v nóbl restauraci. Byla nervózní. Mnoho lidí na její introvertní vkus.

"Rezervace na jméno Skalický."
"Skalický. Tady Vás máme." Ukázal kostnatým prstem recepční. "Stůl 23. Pojďte se mnou." Vytáhl z šuplíku pod recepčním stolem dva jídelní lístky a vinný seznam.

Usadili se v roku místnosti. Tomáš vybral tento stůl kvůli Aheně. Ráda měla pod dohledem veškeré návštěvníky a personál.
"Je tu pěkně. Díky za skvělou večeři." Naklonili se přes stůl a darovali si polibek. Neviděli se skoro měsíc. Byla to úleva mít znovu milovaného člověka vedle sebe.
"Je čas, abych ti prozradil pravý důvod proč jsem tě sem vzal." Stoupl si a poklekl před ní na jedno koleno. Otevřel lesklou krabičku, která ukrývala lesklý, diamantový prstýnek.
"Budeš mojí ženou?"
 


Komentáře

1 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 15. května 2010 v 13:09 | Reagovat

oou no toto! bude jeho ženou? no páni to si mě překvapila! mám z toho šok! jinak tenhle díl byl úžasný! rychle další nebo to nevydržím! chci vědět, co mu odpoví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama