3. Kapitola

9. května 2010 v 16:44 | Ahena

  • Victims | kapitola třetí

"Tak co říkáte. Mám si vzít čistě černé triko nebo černo šedé?" 
"Prý se máme obléct stejně jako ve všední den. A buď více profesionální, Rambo."
"Neboj se Lasičko, až bude čas, nepoznáš mě."

Skupina se snažila svoji nervozitu skrýt za škádlení a vtipkování. Viselo to však ve vzduchu. Rok strávený společně, 20 hodin denně je  posílilo psychicky. Mívali stejné pocity a touhy.

"Předstupte." Tvůrce projektu byl oblečen ve svátečním. Mluvil do mikrofonu obklopen šesti vědci v bílých pláštích.
Budoucí jednotka byla oblečena v černých tričkách s vojenskými kapsáči. Pohodlné, praktické a účinné.
"Byly jste vybráni, jako nejlepší představitelé svého řemesla. CIA, NSA, Policie, soukromí zloději velkého formátu se zaměřením, vědci a dokonce nájemní vrazi. Avšak po dnešku si budete rovni. Stanete se nad lidmi. Budete národní hrdinové, pod které budou spadat ty nejsložitější a nejdůležitější akce. Tento projekt byl, je a zůstane tajným. Před rokem jste se zavázali mlčenlivostí. Vzdali jste se jakéhokoliv práva na soukromý život. Věříme vám. Věříme tomuto projektu." Obrátil list předpřipraveného proslovu. "Vše začalo roku 1970. Dnem a nocí pracovalo 27 vědců a dnes zde stojíme. Jsme připraveni začít novou éru vojáků."

"XZ a XM, čelem vzad!"
Naskytl se jim jedinečný pohled. Šest křesel napojené na nespočet počítačů a biologických hustých tekutin.
"Do mozku vám bude vstříknuta tekutina na změkčení mozku. Umožní to hladší průběh nahrání osobností z počítačů. Každému z vás budou přiděleny do mysli 3 oběti. Je to bolestivé, ale pro dobrou věc. Po tomto zákroku se může dostavit bolest hlavy, nevolnost, únava nebo dočasná slepota." Vysvětlil dotazy hlavní vědátor.
"Posaďte se do křesel s vašimi jmény."
XZ a XM splnili rozkaz. Uvědomovali si jaké riziko podstupují, ale nešlo odstoupit od smlouvy. Nemohli požádat o narkózu. Přesun by se nepovedl.

Jako milióny tupých jehliček se informace hrnuly přes mozkové buňky. Oči bolely jako při ostrém světle. Ve snaze je zklidnit, objekty zavíraly oči. Drsňačka vykřikla. Po patnácti minutách se bolest stávala snesitelnější.
Z přední části lebky bolest začala proudit přes míchu sem a tam.
Poslední co pocítili byl dotek vody a elektrický výboj. Tento jev měl značit restart. Jako živé počítače, kterým zmáčknete tlačítko aby jste měli stoprocentní výsledek. 


Lasička se pomalu dostávala k vědomí. První co po nejsilnějším zážitku v životě viděla, byl bílý strop ošetřovny. Pokusila si odstranit zpocený pramen vlasů z obličeje, ale pouta ji omezila v pohybu.
"Sakra! Je tu někdo?" Zakřičela bezmocně.
"Klid, jen klid." Naklonil se nad ní mladý vědec. "Jak se cítíte?"
"Jakože budu zvracet." Při těch slovech se začala dusit vlastním obsahem žaludku.
"Pomoc! Potřebuji tu pomoc!" Zmáčkl mírný poplach. Nožem řezal kožený, polstrovaný řemen jeden po druhém. Nohy mohl nechat přivázané. Zvedli ji do sedu. Někdo ji přidržoval nádobu u úst, další ji umýval a převlékal a jiný jí vyčesával z vlasů zbytky vedlejších účinků.
"Už je to dobré. To stačí. Chci spát." Přihodily se jí všechna slova varující, před zásahem takového rozsahu.

"Zajímavé, Rambo a Polda už cvičí své nové schopnosti." Slyšela tlumeně vědce, ale už se tím nezabývala. Nechala se unášet novými sny.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama