2. Kapitola

9. května 2010 v 16:42 | Ahena

  • Victims | kapitola druhá

"Vaše výsledky jsou nad očekávání. Myslím, že bude vhodné přejít na krok s číslem 4." Pronesl elegantně vedoucí projektu. Krok 4 byl posledním v přípravě. Do teď se nevědělo o jeho významu. Muži a ženy šli do této akce hlavně díky zabezpečení rodiny po finanční stránce, slávě či z touhy po nebezpečí.
"Zítra se hlaste na poschodí čtrnáct. Na viděnou." Pokýval hlavou a odcházel směrem k soukromému výtahu.
"Rozchod!" Zavelel vedoucí.

"Asi dneska neusnu. Wow! To bude něco. Konečně nějaké vzrušení."
Lesterová neprojevila kapku emoce. Bála se. Do projektu (název) šla kvůli rodině. Nebyla schopna uživit své staré rodiče a zajistit jim potřebnou péči. Matka měla vrozenou vadu srdce a otec byl přespříliš starý. Sám si nezavázal ani tkaničku, natož se starat o ženu.
"Polib mě!" Vlepil Lesterové umělý až bolestivý polibek na tvář.
"Dej si voraz, Rambo." Odstrčila jej, ale neubránila se smíchu.
"Šetřete energii na zítřek. Teď do sprch, ať jste zítra připraveni. Nebude to žádná procházka růžovou zahradou." Nakázal hlavní velitel.
"Víte co se chystá pane?" Zeptala se (drsňačka).
"Vím a nevím, nechte se překvapit. Už se vše zítra vyjasní."

"Co si myslíte, že bude?" Ptal se (polda) ve sprše.
Sprchy byly společné. Nikdo nic neskrýval. I když se to zdá nemožné, tato činnost upevňovala vztahy.
"Možná nás naučí s novými zbraněmi ničivých účinků." Hádal Rambo.
"Nebo ty zbraně do nás zabudují." (jméno vědce) vystudoval mimo jiné i biochemii. Tato varianta by pro něj byla velmi vzrušující.
"Toto není sci fi, Spocku." Prohodil Rambo.
"Proč mi říkáte Spocku!"
"Jsi jak ten podivín ze Startreku bez smyslu pro humor. Nediv se, že si toho tvoji kolegové nevšimli." Objasnila to právě přicházející Světluška. "Každý tým potřebuje mít členy s přezdívkami."
"Ale mi nejsme zatím tým. Jsme jednotlivci, kteří v budoucnu možná budou zasazeni do týmu, či jemu velet."
"Přestaň, Spocku. Pokud necítíš že jsme tvůj tým, my tebe přestaneme vnímat  jako našeho člena. Nezdá se ti snad, že by jsme měli držet při sobě? Hlavně v této nejisté době. Začni se chovat jako jeden z nás. To ti doporučuji."
"Klid, Rambo." Dotkla se Lasička jeho ramene. Aby na něj dosáhla dlaní, musela si stoupnout na špičky.
"Ani mě se nelíbí, když mi říkají Poldo, ale dá se na to zvyknout. Zvykni si, než si na tebe členové tvého klanu odvyknout."

Po večerce se všechny rozpory rozplynuly. Stres odpadl a vojáci se mohli připravit na zítřejší povinnosti. Mohl přijít den D.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama