30. Pekelný Dům

7. února 2010 v 17:52 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 30. Pekelný Dům

Už nešlo jen o zachraňování jednoho života denně. Přicházelo větší riziko. Nejméně město by se mohlo přeměnit v sídlo upírů. Z města kraj, z kraje země. Vše co se začalo pohybovat kupředu bylo negativního rázu. Takového, jenž by mohl vyhladit lidskou rasu pro vždy. Z přemýšlení a lakování nehtů mě vyrušilo zaklepání. Dneska bylo volno. Zlo nikdy nespí. Vzala jsem kůl líně ležící pod postelí, kde byl mimochodem všechen nepořádek. Můj způsob uklízení. Otevřela jsem na řetěz. Za nimi stál vyděšený Tomáš. Zabouchla jsem a otevřela dokořán. "Pojď dovnitř. Co se proboha stalo, jako by jsi viděl ducha!" Vydechl na uklidnění. ""Kdyby ducha, upíra." Posadil se do měkkého křesla. "Co chtěli?" Špatná otázka, přesně jsem věděla. "Máte prý přestat šťourat do ..." Snažil si vybavit název. "Nemáme se zajímat o Covta." Přikývl.

Odvedla jsem ho do našeho bytu. Byl zabezpečen a vybavení k boji také nechybělo. Měla bych jej naučit pár triků. V tělocvičně bylo volno. "Pojď dovnitř. Když už víš o pravé realitě, měla bych tě naučit pár obraných figur." Nebyl z toho nadšený, dokonce se mě bál. Nevěděl, že umím číst v mysli. A taky jsem to tak chtěla nechat. Čím méně ví, tím lépe.

Nachystáni. Dvacet Upírů, patnáct grónů, třináct démonů a šest lovců. S Adamem jsme riskovali. Rozhodli jsme se použít schopnosti charakterů. Byli jsme připraveni. Ručička se doloudala na půl druhé hodiny když jsme vyrazili k bývalému skladišti. Možná zemřeme, ale snem každého bojovníka je opustit svět v boji. Jako hrdina.

Zabrali jsme předurčené pozice. Všichni čekali na můj rozkaz. Jako jediná jsem uměla rozesílat zprávu myšlenkou. Pomalu jsem šplhala po mokré střeše. Viděla jsem padesát osob. Zbytek spal v sítích zavěšených na tehdejších trubkách s přívodem vody. 'Můžeme, teď!'

Spustila jsem se po laně ze střechy. Mířila jsem rovnou ke spícím čelům členům klanu. Boj začal. Mezi tím co ostatní likvidovali stráže, ocitla jsem se uprostřed všeho. Snažila jsem se najít Covta. Konečně. Seděl na jednom železném trámu, který opíral střechu poblíž okna, kterým jsem vletěla dovnitř. Ostatní měli za úkol přisluhovače, můj cíl byl jasný. Zlikvidovat šéfa.

Nebylo lehké najít cestu nahoru. Nakonec jsem díky látce přes dlaně vyšplhala po potrubí. Výhoda každého většího skladiště. Rychle mě zpozoroval. Jeho původ byl znát v každém rysu. Pravý syn otce. Oba dva jsou záporňáci, které zničím.

Dopadla jsem na tenký trám. Upíři i lovci mají velmi dobrou koordinaci, ale myslím že každý si umí představit strach z pádu. To upírům chybí. Jsou velmi nezničitelní. Jediné slabé místo najdeme na hrudi. "Konečně se setkávám s vrahem mého otce." Pronesl s pohledem upřeným k bitvě. Pomalu se otočil. Změřil si mě. Byl nejméně o dvě hlavy větší. Lovci jsou přizpůsobeni k zničení upíra. Ale vždy jsou na místě měřítka podle kterých můžete vypočítat svoji šanci na přežití. Moje byly velmi malé. Malé i s velkým zázrakem. Sevřela jsem svůj nejlepší kůl. Kůl kterým jsem probodla jeho otce. Věděl to. Měl schopnost vidět v předmětu spojenou situaci. "Takhle to neskončí a ty to víš. Poslední dobou máš záblesky ve kterých vidíš konec." Uměl také číst myšlenky. Byl silný. Nutil mě myslet na zlo ve mě.

"Začni, pokud si na to troufneš." Chtěl mě zbavit rozumu a vyvolat ve mě vztek. Poznala jsem z jeho myšlenky cíl. "Charakter ne mě neprobudíš! Je pohřbený!" Zasmál se. Tak ironicky, že by i ten největší hajzl nedokázal. "Vždy se dá probudit, je jen jedna možnost jak jej vymýtit, ale na to ty vaše hlavičky nepřišly." Nepohodlný jak jeho otec. Díky tomuto srovnání mně vše došlo. Charakter jenž sídlí v mém podvědomí je Domen. Tvůrce Covta a většiny hnutí pro vlastní město. Covt nemohl slyšet moji mysl. Měla jsem dar manipulovat s psychickým světem, k tomu patřila schopnost blokovat mysl. Domen měl velkou moc. Největší jakou jsem kdy viděla. Měla jsem možnost ji využít. Trestem za to byla změna v zrůdu. Nemyslím fyzicky. Uměla jsem si představit jak bude moje podvědomí na takový zásah reagovat. Obětuji se pro město. Zemi. Svět.

Měla jsem nepříjemný pocit za krkem. Konečky prstů mi brněli. Hlava pukala. Na chvíli mě charakter ovládl. Moje síla vůle však znovu převzala vedení. Moje šance na výhru byli větší. Dokonce vyrovnané. Zahrála jsem si na hlavního hrdinu z Matrixu a vyzvala jej k boji. Vytáhl stříbrný meč. Můj kůl měl stříbrnou špičku. Mohli jsme začít.

Vystřelil ke mě. Myšlenkou jsem mu způsobila nesnesitelnou bolest v pravém zápěstí. Meč spadl na upíra, který jeho náraz nepřežil. Naštěstí byl na druhé straně. "Nemáš právo využívat jeho schopnosti!" Zasmála jsem se. "Ale omyl, vy jste mi je nabídli." Vyskočila jsem a v obratu kopla do hlavy. Při pádu se však zachytil. Měla jsem pocit, že mi zhmoždil kotník. Jednou nohou se zachytil o spodní okraj trámu a levou rukou a mou botu. "Co se děje, protahuješ se?" Snažila jsem se skrýt svoji únavu. Mlátila jsem jeho rukou o trám. Povedlo se a konečně se mě pustil. Neviděla jsem jej. Nahnula jsem se pod okraj abych viděla, zda někde nezůstal schován. A taky že byl. Chytil mě za pásek od kalhot a držel nad otevřeným prostorem. "Zabíjíš svého otce, hochu." Kde byla záchrana. Pomoc kterou jsem potřebovala. "Ne, můj otec je už mrtvý." Povolil pěst. Cítila jsem jak padám. Když mám umřít, vezmu jednoho zloducha s sebou. Střelila jsem po něm svou kuší. Zasáhla jsem jej do paže. Nedržel se dlouho a padal za mnou. K mému štěstí jsem byla jen čtyři metry nad zemí. Covt spadl hrudí na převržený stůl. Nenabodl se dostatečně. Stala se však věc, která mě nejen překvapila.

Nikol stála u prachu rozprostřeném okolo místa dopadu. To ona ho zabila. Skočila na jeho záda a ukončila trápení. Je zní lovec.

Trvalo mi dvě minuty než jsem si uvědomila že je po všem. Dvě hodiny trvající boj byl pro nás vítězstvím. Dnes jsme zachránili mnohé životy. Neví to lidi, ale my ano. Pochopili jsme že lidskost není druh, ale činy. Zda jsem upír, démon či člověk. Mnohé - jak je s oblibou nazývají autoři sci fi - zrůdy dokázali dnes více hrdinství jak lidi za celou svou existenci.

Tímto končím první knihu Být Lovcem.
Za nějaký čas tu přibude 1. díl 2. série. Bude tam Ahena, Adam, Nikol a ostatní naši oblíbení, ale samozřejmě dost nováčků. Jdu vymýšlet, děkuji za podporu :*
 


Anketa

Oblíbené pohlaví hlavní postavy?

žena ...
muž ...
hlavní oboje dohromady ...

Komentáře

1 Rex Rex | Web | 7. února 2010 v 18:00 | Reagovat

Za tu dobu,co jsem tu nebyla,jsi toho přidala vážně hodně...ani to nestíhám číst..taky už musím začít pokračovat v Lovcích...

2 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 7. února 2010 v 21:15 | Reagovat

Páni to byl moc prima díl! A byl super dlouhej! Aspoň jsem si početla! A hrozně moc se těším na tu druhou sérii! Od tebe to bude moc super! A honem se vrhni co nejdříve na tu druhou sérii ať mám zase co číst zase nějaké skvělé dílečky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama