27. Slepá Poslušnost

4. února 2010 v 12:09 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 27. Slepá Poslušnost

"Lék?" Vykřikla jsem radostí. "Myslíš tím, že se můžu zbavit charakteru!?" Zar skousl své rty a podíval se hluboko do mých zelených očí. "Úplné vyhlazení není zaručeno, ale dostane ho do kómatu." Naznačil prsty uvozovky. Nezklamalo mě to, mohla jsem žít kvalitnější život, bez větších obav. Potlačila jsem emoce. "Už tuto možnost ví Adam?" Mladý upír ke mně přistoupil. Chytil do svých dlaní mé paže. Měl zvláštní schopnost uklidnit situaci. "On jej našel, drahá." Vtiskl mi polibek do vlasů a zmizel otevřeným oknem.

Léčení doprovázely různé opatření. Nejedla jsem příliš masa ani se nevystavovala stresu. Vztek by neměl být na místě též, ale to co jsem cítila k Adamovi se nedalo zastavit. Byla to láska a nenávist. Potřebovala jsem někoho živého. Slyšet při probuzení tlukot srdce. Jemný lidský. S Adamem bych nezažila nic než rychlý a hluboký bití lovce. Moje obavy ze změny se prohlubovaly každým dnem. Co když už nejsme lidi. Lovíme upíry či démony, někdy zlikvidujeme ducha. Copak je to lidské? Jsme vůbec ještě v normě normality? Počátky. Slepě poslouchám příkazy instinktu. Zabíjej, jsi to ty, ta vyvolená. Zněly my v hlavě hlasy za celé tři roky.

Vrátila jsem se z koupelny. Bylo půl dvanácté, přesně. Mířila jsem do postele, když jsem stoupla na zemi do něčeho tekutého. Ve vzduchu visel známý železný zápach. Vyhodnotila jsem situaci. Moje zásoba zbraní je čtyři metry ode mě. Vypočítala jsem rychlost upíra a jeho obratnost se zraněním které mohu utrpět. Budu muset použít hlavu na místo svalů.

"Začnu první. Kdo jsi. Co tu děláš? Čím jsi mi to zasvinil podlahu?" Chtěla bych v tu chvíli použít své nové, propůjčené schopnosti, ale srdce mi říkalo, že nejsem zrůda. Slyšela jsem hluboké a bolestné oddechování. Znala jsem toho kdo se mi vloupal do bytu. "Dane?! Pro pána boha, co se ti stalo. Neviděli jsme tě víc jak půl roku! Kde jsi byl. Moment, zavážu ti to." Krvácel, znamení, že se byl krmit. "Šel jsem po moc velkém soustu." Odtáhla jsem se. "Prosím? Ty jsi zabil lidskou bytost?" Byl upír. Nemohla jsem mu to mít za zlé. "Ne Aheno, jsem také lovec. Byl jsem na stopě upíra který si říká Govt (v překladu zkratka vlády). Nová sekta. Bude tu malér. Snaží se dělat pokusy na lidech. A nejen to. I na bytostech svého druhu. Covt není ani člověk ani upír. Narodil se z lidské ženy, otec byl tvůj oblíbený záporňák. Domen." Vykašlal další krev. "Jdi za svým srdcem, instinkty někdy lžou. Poděkuj Ambreymu a Adamovi. Hlavně však vzdávám úctu tobě."

Jeho poslední slova mi zněla v uších ještě minuty po tom co jsem pochopila že prach ležící na zemi je Dan. Náš nejsilnější člen Obřanské obrany.

Jeho slova mi otevřela oči. Nejen je, i srdce mi začalo bít.


Kdo je Covt? Bude pracovat Obřanská obrana znovu společně?
(Myslím že jsem vymyslela zajímavý a poutavý děj :), doufám že se povede :D)
 


Komentáře

1 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 5. února 2010 v 12:15 | Reagovat

moc moc krásné! nic jiného na to nejde říct...jinak o tom nepochybuji že se ti povede ten děj...už se tááák moc těším na další dílek! a kdy pak asi bude?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama