Únor 2010

1. Rozbroje

18. února 2010 v 18:39 | Ahena

  • Supernatural | Kapitola 1. Rozbroje

Dean si nemohl nepovšimnout změněné nálady svého mladšího bratra. Ve městě Seattle to vždy žilo, i dnešní den díkuvzdání nebyl výjimkou. Spory bratrů započaly minulý měsíc. Snažil se tolerovat Samovu závislost na démoní krvi, ale někdy ten všechen tlak způsobí explozi emocí. Zapnutím hudby se snažil prolomit ticho panující v autě.
"Ale no tak! Nech toho." Vykřikl podrážděný Sam.
"To jsem netušil, že takhle vybuchneš." Ušklíbl se svým křivým úsměvem. Mezi tím, co si Dean ťukal rytmus do volantu, Samův hněv sílil.
"To stačí, tady mi zastav!" Obvykle by Dean zareagoval ironicky, ale tato situace se dala očekávat. Společné soužití už bylo jen oddalování nevyhnutelného.
Zastavil u chodníku. "Jak myslíš." Protřel si rukou tvář a silně vydechl. Podepřel si bradu o ruku zapřenou o okénko.
"Čau." Řekl důrazně Sam a s taškou v ruce odcházel přič velkoměstu.

Starší z bratrů zastavil na parkovišti u průměrného hotelu. Pohlédl na popraskanou omítku. Nebyl zvyklý na bůh ví jaký luxus. Spal by klidně v autě, kdyby tam byla koupelna.
"Pokoj číslo 18, pane Houdini." Vložila mu do dlaně klíčky mladá a pro Deana velmi atraktivní brunetka.
"Děkuji," Pohlédl na jmenovku. "Cindy." Svůdně se usmál, cestou po schodech si schovával kousek papírku, na kterém bylo v rychlosti naškrábáno osobní číslo jedné z barmanek.

Přiklapl opatrně dveře. Na jedenáct hodin tu byl až moc velký klid. Odhrnul záclony a vyhlédl z okna. Taška přistála na druhé posteli. Nevědom se ubytoval v dvoulůžkovém pokoji. Byl zvyklý na přítomnost Sammyho.
"Dobře, jako před lety." Musel zajít do knihovny, bez notebooku to bude složitější. Podle poznatků zde řádí čarodějnice, nebo někdo jiný se zálibou ve WooDoo.

"Agent Hetfield." Ukázal FBI odznak.
"Kolik vás ještě přijde?" Ptal se asistent patologa při cestě mírně osvícenou chodbou.
"Kolega si jen nebyl jist, prý je to až moc zvláštní." Uvědomil si, že jej Sam předběhl.
"Tak, co to tu máme." Šeptal si pro sebe asistent. Dean věřil, že kdo děláš často s mrtvými se stane bláznem. Přiznat to také u sebe nebyl žádný problém. "James Baldwin, čtyřicet pět let. Vidíte tento výstupek." Ukázal na hrb, kazící symetričnost zbylé pokožky.
"Ano. Co je to." Nahnul se těsně nad loket mrtvého těla.
"To je nártní kost. žádné stopy po vpichu či podráždění. Nedá mi to spát."
"Proč jste to nevyndali?" Kůže byla čerstvě prošitá. Bylo to podivné, normálně by snad abnormalitu prozkoumali.
"Zkoušeli jsme to, ale nepodařilo se kost oddělit od svalu." Odvětil nezdravě.
Agent nadzvedl jedno obočí. "Co je příčinou smrti?" Pozoroval tělo ležící v márnici nejméně tři dny.
"Příčina smrti neznámá." Patolog si utřel čelo bílým kapesníkem.
"Je vám dobře?" Jeho zarudlá kůže napovídala negativní odpovědi. Nestačil nic říct, sesunul se k podlaze.


Co se ve městě děje? Jak se urovná vztah mezi bratry?
První díl příběhu za námi, přiznám se že píšu absolutně z placu, bez přemýšlení dopředu.


3. Pozitivní Smršť

16. února 2010 v 12:45 | Ahena

  • Achylova Pata | Kapitola 3. Pozitivní Smršť

Oba uprchlíci byly znavení cestou. Sis to z poloviny předstírala, aby se John necítil špatne. Vysvětloval ji jak je to s právy ženy a muže. Za rok se toho naučila mnoho. Podle jeho teorie to byl jen posttraumatický stres, který její mysl a paměť restartoval. Někdy jeho výrazům nerozuměla. Teprve v polovině druhého dne našli pitnou vodu.
"Vykoupej se." nakázal ji John věc, kterou neznala.
"Co?" Natáhl ruku a pomalu ji vedl do vody.
"Ponoř se do vody a snaž se smýt se sebe tu špínu. I hlavu si opláchni. Zde by neměli být terminátoři. Nevidím přítok."
Nechápala o čem mluví, hlavní bylo bezpečí, které jeho přítomnost představovala. Navzájem si vypomohli. Poprvé se viděla čistá. Vzhlédla na svůj odraz ve vodní hladině, zvlněné pohybem.

Přes nános bahna, špíny a tmy ji nikdy pořádně neviděl. Byla překrásná. Samozřejmě si na ni nikdy nedovolí. Jeho čest mu napovídá, že svést bezbrannou a zmatenou dívku, by bylo stejně hrozné, jak držet se Skynetem.
"Děje se něco?" Zeptala se nervózně. Nikdy na ni takhle "necivěl".
"Nic, jen. Moc ti to sluší." Odkašlal si a zavázal své těžké vojenské boty.
"Měli by jsme ti sehnat něco na oblečení. Dal bych ti klidně svoje, ale jsi moc drobná." Opravdu byla nezdravě vyhublá.

Podle Johna byly šance v nějaké tlupě větší. Proto se vydali hledat lidskou populaci. Oblast ve které se nacházeli nebyla moc prorostlá vegetací. V období veder zde dokonce nerostlo nic.

"Jmenuji se plukovník John Carsone. Byl jsem přes rok zajatcem sedmého odboje. Toto je Itinesiss. Bližší informace nemám." Podal hlášení při objevení první skupiny Amerických vojáků.
"Skládáme vám obdiv plukovníku Carsone. Sedmý odboj jsou prý divoši. Nejprve jednají, potom se ptají, jak se vám podařilo přežít?"
John pomlčel o pravém důvodu."Nesmíte ukázat strach."
Velitel americké jednotky pohlédl na Sis. "Jak ses dal dohromady s touto."Prohlédl si ji od hlavy k patě. John věděl, že kdyby neměl k ní nějaký, i když fiktivní, vztah, poslali by jí pryč.
"Přiřadili mi ji do cely. Má výpadek paměti, ale žádné tetování či identifikaci jsem nenašel. Patří ke mně." Přitáhl si ji k pasu. Poťukal dvakrát palcem. Znamení ať hraje též.
"Dobře, pokud i natolik důvěřuješ, může zůstat i ona. Jen nevím, jakou bude v klanu hrát roli."
Zamyslel se."Zdravotní sestra? Všiml jsem si jistých vkladů."

Při té větě se Sis otevřela mysl. Záblesky. Lidé v bílých pláštích, se skalpely a rukavicemi. Křik a zápach desinfekce.

"Je vám něco?" Zeptal se opatrně velitel. Oči měl přivřené zvědavostí.
"Vůbec ne. Jen jsem si možná vzpomněla na pár ústřižků z minulosti. Měla jsem něco společného se zdravotnictvím."
Ještě ten den, dostali svůj pokoj, oblečení a jídlo. John dostal v klanu místo bojovné síly. Itinessis byla záložní zdravotní sestra.

Nový život začal lépe, než kdo kdy čekal.

Jak si povedou? Jaká je Itinessis minulost?
Je toho poněkud málo, ale nevím co bych k této kapitole ještě dopsala :)

4. Začíná Zábava

14. února 2010 v 19:01 | Ahena

  • Být Lovcem | Kniha Druhá | Kapitola 4. Začíná Zábava

"Chceš říct, že máš učně!?" Adam bez náznaku emocí přikývl.
"A tím mi chceš taky naznačit, že se musím dělit o moji tělocvičnu?" Znovu přikývl.
"Mám nápad, teď si chvíli sedněte, my si uděláme pár obratnosti. Jo, když jsme u toho, půjdeš s námi zítra na lov?" Podívala se na dva chlapy strnule stojící u laviček.
Posadili se. "Myslím že by to šlo, ale nechceš ji ještě nechat lovit, že ano."
Dělal si starosti. Učni jen zmateně pokukovali.
"Ne, chci jí ukázat jak se to …" obrátila zrak k Petrovi. "… jsem polichocena tvými sympatiemi, ale mám přítele, když se neohlížím na věkový rozdíl."
Adam se zasmál. Byla to zase ona. Dívka s nevymáchanou pusou s oblibou být středem pozornosti.

Petr nemohl věřit tomu co před jeho zraky dokázala ta křehká lovkyně. Ahena měla opravdu talent. Obdivoval Adamovu rychlost a mrštnost, ale teď viděl jeho učitele. Učeň se stane učitelem. Měl možnost. Akce, nebezpečí a adrenalin, to je lepší budoucnost než sedět nad grafy v kanclu.

Čtyři mladí lidé se sunuli lesíkem. Ahena vymyslela další výcvikový krok. Byla v tom skvělá. Ambrey navrhl, že by si mohla otevřít školu pro nové lovce.

"Tak, Adam a já jsme upíři. Vy jste dva lovci. Nevíte o sobě, každý má jen jeden život. Upír vás přemůže a jste v hajzlu. Žádné výhody. Jako v reálu, děcka" Rychle vysvětlila pravidla a ulekla hluboko mezi stromy. Adam po pár slovech udělal to samé.

Zina obratně vyšplhala na velký kámen. Inteligentní nápad, ale nebyla sama komu to pálilo. Ahena se vyšplhala na mohutný, starší strom. Chlapci se drželi při zemi. Vládl klid. Někdy ruply větve pod tíhou sněhu. Oteplit se mělo až kolem března. Ve vzduchu viselo napětí boje.

Petr běžel okolo stromu kde byla ukryta Ahena. Skokem jej shodila do měkkého, bílého nadělení. Bylo vše tak snadné. 'Hlavně se ji neboj udeřit hochu.' Říkal si pro sebe. V životě by neuhodil dívku. Podobné myšlenky měla i ona. Nechtěla tomu mladému svěřenci zlomit končetinu, či narazit jiné části těla.

Bohužel místo mozku používal svaly. Lovec není voják, ale vyjednávač se schopnostmi vojáka. První chyba byla, že se nesnažil upíra přibrat na svoji stranu a rovnou zaútočil. Mířil dobře. Vlastně se z jeho stylu dalo vyčíst mnoho z povahy. Na povrch drsný týpek měl jednoduše sladký charakter. Jeho holka jednou bude ta nejšťastnější. Přemýšlení ukončila v tom nejintimnějším. Není na to hrdá, ale častěji prozkoumávala mysle cizích.
"A mám tě, mladý." Srazila jej a přitiskla kolenem hlavu k zemi.

Adam běžel po sněhu téměř neslyšitelně. Zvuk z dopadů bot na lesní koberec tlumilo praskání zmrzlého dřeva. Zina se přichystala ke skoku na cíl. Už ve škole chtěla být nejlepší. Nikdy by nedopustila, být poražena někým takovým jako je Petr. Pro ni to byl jen další z mnoha machrů. Dopadla na Adamovi záda. Sevřela svůj pěnový kůl, kterým jej měla trefit do hrudi.

Vykopl po její ruce nohou.Rychle ji stáhla, ale než zareagovala, jemně ji podkopl nohy.
"Byla jsi skvělá. Ahena ví koho vybírá. Někdy přemýšlím, zda jsem sám udělal dobře když jsem vzal pod svoje razítko Petra. Neuvažuje tolik jak ty. Spíše spoléhá na svaly."
Pomohl ji vstát. "Od toho jsou učitelé. Pomůžou pochopit to co žáci neovládají."
Měla pravdu, díky jejím slovům vymyslel další krok výcviku.

"Jedem domů, naše práce zde končí." Rozhodla Ahena, když se střetli v polovině cesty k Adamovu autu.

3. Následovatel

14. února 2010 v 18:59 | Ahena

  • Být Lovcem | Kniha Druhá | Kapitola 3. Následovatel

Asi před týdnem za Adamem přišel Ambrey se čtyřmi složkami. Měl si vybrat svého prvního učně. Bylo to neuvěřitelné. Sám se teprve učil. Amby byl názoru 'čím dřív, tím líp'. Nechtěl si přiznat důvod, ale pravdou opravdu bylo riziko práce, kterou vykonávali.

Volba byla snadná. Petr byl mladý, silný a inteligentní kluk. Přesné vyjádření to asi nepřineslo, ale mužem jej ještě nazývat nemohl. Studoval poslední ročník obchodní akademie. Povahově si nebyli podobní. Adam nosil elegantní, pohodlné oblečení. Vyžíval se v tmavých barvách, návlecích, vestičkách a kloboucích. Petr si vybíral pohodlné a účelové, dalo by se říct, že do jisté míry Army kousky. Jeden hudbu nechápal, druhý se v ní vyžíval. Adam myslel, že jejich rozdílnost jednou přinese ovoce.

"Nepoužívej jen svaly. Když do upíra budeš mlátit rychle se unavíš. Zkus se co nejdříve trefit kůlem do srdce."
Ukázal "levobočný únikový převrat se zasazením" jak jej nazvala Ahena. Mohla pro cizího působit jako bezbranná a jemná dívka, ale byla to právě ona co psala dějiny. Našla mnoho vylepšení a zjednodušení této špinavé práce. Zasloužila by však více.

"Nevypadáš jako by tě lovení bavilo." Opáčil Petr s pohledem upřený na ránu od kůlu, jež zdobila figurínu určenou k výcviku a zdokonalování taktiky.
"Nejspíš máš na vše jiný pohled. Vidím v tom vraždu. Řekneš si, že věc můžeš zabít bez výčitek, ale každý byl jednou člověkem. Někteří dokonce neví, že jsou upíry. Nebo se jimi stali neúmyslně a teď jsou zmatení v jiném světě. Nejdřív si s každým promluv, pak jednej. Pravidlo číslo jedna. Nikdy nestřílej poslepu."
Lovecké pravidla sepsala též Ahena. Ty platily alespoň v Obřanech. Za čtyři roky toho stihla opravdu hodně.

"Takže si s těmi zrůdami máme povídat?" Zrůdy bylo špatné vyjádření.
"Poslouchal jsi vůbec? Nikdy neříkej slovo "zrůda". Měl bych tě seznámit s našim šéfem. Poznal by jsi tu nejlaskavější duši."
Ambrey si ve světě lovců vydobyl určité postavení právě svoji nenásilnou povahou.
"Rád bych se seznámil s tou tvou slavnou Ahenou. Básníš tu o ní jak o bohu. Pokud je tak dobrá, dáme si souboj." Zazubil se. Byl mladý a Adam to toleroval, ale vše mělo určité hranice.
"Není moje. Za druhé by tě sundala jedním pohybem."

V ten den to byla poslední zmínka o Aheně. Petr pochopil, že složka s nápisem "Ahena" jde do koše. Nikdy o sobě neměl vysoké mínění, ale po té, co jej kontaktoval Adam se vše změnilo. Z mladého kluka vyrost Lovec. Dospívající muž, který má cíl. Ale kdo je Ahena a co v tomto světě sakra znamená?

"Dej si pauzu, Zino." Oznámila přestávku unavená Ahena, jejíž noc proběhla podle plánů. Nemyslela však na další den.
"Těžká noc?" Usmála se Zina, popíjející z plastové láhve čistou a osvěžující vodu.
"Dá se to tak říci." Pustily si hudbu a svačily. Zina začala trošku zanedbávat školu. Zamlouval se jí svým způsobem volný život lovce. Ambreyho tajemství skrývala i tu dobrou finanční stránku. Být lovcem znamenalo mít dostatečné konto na důležité poplatky v životě.
"Jsem ráda že je ten knihomol v tobě zabit. Ale nezapomeň, vždy se dobře dokončená škola bude hodit." To Zina samozřejmě chápala.

"Nech mě abych ti ukázal tu novou hru, jen chvilka! Vždyť tu máte takovou plazmu.."
".. Jo dobře, po tréninku mi to ukážeš." Do místnosti vstoupil Adam v doprovodu Petra.
"Adame? Kdo to je!?" Čtveřice si vyměnila zmatené pohledy.
"Můj učeň."

2. Jsi To Ty, Opravdu

12. února 2010 v 14:35 | Ahena

  • Být Lovcem | Kniha druhá | Kapitola 2. Jsi To Ty, Opravdu

Zina souhlasila se svým údělem. Ahena pochopila, proč si vybrala zrovna ji. Byly si v mnohém podobné. Pocházely z rozvrácených rodin. Od módy po jídlo měly stejný vkus. Toto byly však maličkosti. Pravá podoba se skrývala v myšlení a názorech.

"Neboj se udeřit." Komentovala Ahena Zinin box. Potřebovala ji nejdříve zpevnit. Nebyla ani tak při těle, pyšnila se štíhlou postavou, ale lovec musel mít řádné svalstvo.
Po Adamovi a Nikol pochopila kouzlo trpělivosti. Snažila se podobat Ambymu. Uměl naučit bez nervů každého cokoliv.
Byl jedním slovem Anděl. Vlastně slovo nepřeháněla přiřazení. Démoni jsou padlí andělé. Nikdy neslyšela od něj, co se stalo. Proč není v nebi. Nejspíše zůstane nevědomá. Jeho život je těžký. Jediný koho má je obřanský tým a Zar.

Rozhodla se zahnat myšlenky a věnovat se výcviku. "Nechtěla bys po výcviku, zajít na nákupy?"
Jejím úkolem se stalo i sblížení. Měly si upevnit vztah, aby učení probíhalo hladce. Nedělala to nuceně.
Zina byla sympatická holka. Její inteligence a důvtip zapadal do vyšší úrovně. "Ráda bych, ale v pondělí píšu test z matematiky."
Dokonce chtěla pracovat v normálním zaměstnání. Další úkol na seznamu. Zaujmout ji natolik, aby v lovení pokračovala i po škole. Ahena dodělala školy s maturitní zkouškou. Mohla by se stát policistkou, po čemž dlouhá léta toužila. Adam má dokonce vysokoškolské vzdělání. Být lovcem znamená vzdát se svých snů. Zatrhnout většinu kontaktů ze svého diáře a spoléhat se na spolupracovníky.
Opatrně však na lidi z oboru. Lovci nebyli společenští a rozhodně ne čestní.

"Kde se vidíš za dva roky, Zin." Dívka se zamyslela. Zavřela oči a skrčila se do dřepu. Držela hlavu v dlaních, jako by měla silnou migrénu.
"Je ti něco? Zino, mluv. Nemohu ti pomoct, když mi nic neprozradíš." Zin si sedla a vyděšeně vzhlédla na svoji učitelku.
"Viděla jsem, jak bojuji s upírem. Byla jsi tam taky. Nic jsi neudělala, jen se dívala."
Výcvik začal včera a už začínala mít schopnost? "Moment jen si zavolám, odpočiň si. Nebo můžeš zkusit ty údery."
Ahena se zvedla ze dřepu. Při zavírání dveří vytáčela Ambreyho číslo.
"No, ahoj. Nevím co se děje, ale myslím, že se u Ziny objevila schopnost. Cože! Jasně. Dobře. Samozřejmě, že uposlechnu. Jsi můj nadřízený, neboj se." Zavěsila.
Učinila ještě jeden hovor. Při zavírání dveří byla znova klidná a veselá. Nesměla nechat nové informace, aby ovládly její mysl.
"Za patnáct minut tu bude pizza."

Den ode dne byla nová učenka lepší. Podařilo se jí vypracovat do únosné míry svaly. Určitě by nemohla udělat z šestnácti leté dívky kulturistku. Vše mírně a postupně. Hlavně nic neuspěchat.
'O to se nestarej' letěla ji Ambreyho slova hlavou pořád dokola.
"Hej, Aheno. Do práce, žádné flákání." Zavírali. Za tři minuty měla sraz se Zin, u obchodu s oblečením. Znělo to zvláštně.
"Jo ještě dva stoly." Zakřičela, po té si brblala pro sebe: "Lovím upíry a stoly utírat neumím. Sakra, hlavně že umím rozdělat za deset sekund zbraň. Jak se to otevírá."
Nemohla rozdělat kryt u kyblíku, jehož využití byla nádoba na odpadky. Pro ni to byla podřadná práce. Radši by zabila každý den deset upírů než uklízet po nějakých 'lidech'.

Ambrey něco tají, je to důležité? Jak si Ahena a Zina budou i nadále vést?


Být Lovcem Kniha druhá

9. února 2010 v 18:23 | Ahena

Kapitola 1. Ano, Šéfe
--> Ahena se po velkém boji ocitne v nemocnici. Ahena si má vybrat svoji první učenku.
Kapitola 2. Jsi To Ty, Opravdu
--> Snaží se o vytvoření vztahu mezi učitelkou a učenkou, tímto také začíná výcvik.
Kapitola 3. Následovatel
--> Co Ahena nevěděla je o Adamovem učni.
Kapitola 4. Začíná Zábava
--> Adam a Ahena vezmou učně do zábavného parku (střelba, boj zblízka apd.)
--> Kde je upír, tam je démon, kde je démon, tam je duch
Kapitola 6. Touha
--> Speciální díl z Ambreyho historie
Kapitola 7. Nic Neskrývej
--> Poprvé, naposled
--> Strach

1. Ano, Šéfe

9. února 2010 v 17:50 | Ahena

  • Být Lovcem | Kniha Druhá | Kapitola 1. Ano, Šéfe

Ahena doufala v zázrak. Seděla na úrazovce s nadvakrát zlomenou nohou. Pád ze čtyř metrů na ni zanechal několik znamení. Patřil mezi ně i lehký otřes mozku a hluboké zranění na lýtku.
Ambrey hrál jako vždy chodce jenž ji našel u silnice. Řidič z místa činu ujel. Role byli nacvičené už delší dobu. Nikdy nebyl problém.
Byli vyzváni, aby počkali dvacet minut na rentgenové snímky.

"Na jak dlouho odhaduješ klid?" Položila jemně otázku Ahena.
"Tři měsíce. Ale doufejme, že déle. Nemám rád násilí. Upíři by měli být rádi, že mají alespoň kanalizace, za to co provádí." Narážel tím na pití tělesných tekutin.
Měl slabost pro pořádek a čistotu. Vše co se týkalo vraždy či jiné násilnosti považoval za nechutné. To on naučil Zara jak vydržet bez čerstvé krve. Seznámil se s ním nečekaně v parku. Popisoval tu chvíli jako osvícení andělem.

Nadvakrát zlomená noha a pohmožděné žebro. Jak předpokládali. Naštěstí mohla na 'vlastní nebezpečí' domů. Čtyři dny a bude znovu lovit. Takové měla plány Ahena, ale Ambrey myslel na něco úplně jiného.

"Budu mít oficiálně vlastního učně!?" Zeptala se překvapeně Ahena.
"Už je ti 21. Zkušenosti vrcholové. Dvě velké bouření a ty jsi na živu." Nejistě se usmál a odkašlal si.
"Ale ty jsi starší, kdyby nebylo tebe, nikdy bych nepoznala pravý život. Nebo můžeme říct: nepoznala bych tyč od granátu."
Pohladil ji po paži."Samozřejmě. Cítím že jsi připravena, chop se příležitosti. Máš jedinečnou možnost vycvičit plnohodnotného následovníka."
Vzpomněla si na Niki. Je zní 'NĚKDO'. Nebyl důvod proč tuto možnost odmítnout. "Co když si vyberu špatně."
Často se objevil lovec, jehož kroky vedly špatnou cestou. "Nevybereš."

Hodil na stůl šest složek. Doufala, že také nebyla vybrána tímto způsobem. Všechny obsahovaly ty nejosobnější informace o každé z vybraných dívek. Pár fotek v pohybu.
Padly jí do oka dvě.
Jedna byla nejspíše asijského původu. Nevypadala ničím výjimečná.
Druhá byla jemná blondýnka. Měla skvělou postavu a ve výrazu předpoklad dobrého bojovníka.
Ale byla to Zina. Ta první slečna. Měla potenciál vrytý v očích.

×××

Před gymnáziem nebyla ani noha když Zina vyšla ze dveří. Byla menší než si představovala. Ahena se otočila na Ambreyho, kterému zářili oči štěstím. Byl rád za každou novou tvář se kterou se mohl setkat bez přetvářky. Její pochyby se začaly drát na povrch.
"Neboj se, Ahen. Připadala jsi mi stejná."
Popošli směrem k Zině. "Eh, s dovolením."V jejím hlase nebyla žádná agrese ani sebevědomí.
"Přišli jsme za tebou, Zino."

Informace a svůj úděl vzala rychle. Věřila na osud. Její babička byla něco jako médium. Hlava rodiny.
Zina byla její nejoblíbenější vnučka. Měla na tom službičku i věštba, která praví o nejmladší z dětí. To mělo získat vzácný dar. Zina se nechala přesvědčit právě tímto dohadem.

Výcvik mohl začít.

Jak si povede Zina? Bude Ahena dobrá učitelka?
Začínám tímto 2. knihu Být Lovcem. Přibude víc nových postav. Doufám, že se bude líbit.


Upozornění 0.4

7. února 2010 v 21:11 | Ahena |  Upozornění

¤ Prvně chci poděkovat všem mým čtenářům za nádherné komentáře a podporu :))

¤ Takže jsem dokončila 1. knihu Být Lovcem. Snad v týdnu začnu psát pokračování, nebo začnu opravovat předchozí. Jelikož je tato povídka psaná hodně dávno chybí jí kvalita, proto ji přepíšu (základ bude stejný). Ale Vy můžete určit. Co chcete, další díl či upravit předchozí?

¤ To samé platí u ostatních povídek. Řekněte jakou. Je mi to dost jedno, což je špatně.

Ahena


Ean

7. února 2010 v 21:02 | Ahena




Jméno: Ean Lestterová
Poslání: Dozvíme se
O ní: Byla vychovávána šestnáct let a jednom pozemku. Je člověk. 'Čistokrevná'.Rozhodla se utéct, venku se však bojí skoro všeho. Slyšela samé 'hororové řeči', díky tomu nedůvěřuje živáčkovi. Při svém útěku narazila na Joe.

Postavy Společnost KORA

7. února 2010 v 20:54 | Ahena
> Ještě před týdnem mohl být obyčejný kluk. Měl se zajímat o holky a trendy co zrovna letí.
> Byla vychovávána šestnáct let a jednom pozemku. Je člověk. 'Čistokrevná'. Rozhodla se utéct.

Joe

7. února 2010 v 20:53 | Ahena






Jméno: Joe
Poslání: Dozvíme se
O něm: Ještě před týdnem mohl být obyčejný kluk. Měl se zajímat o holky a trendy co zrovna letí. Vše se však zvrhlo v kolotoč událostí. Nejdříve projev schopností, později nalezení Ean. Co za to může?

30. Pekelný Dům

7. února 2010 v 17:52 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 30. Pekelný Dům

Už nešlo jen o zachraňování jednoho života denně. Přicházelo větší riziko. Nejméně město by se mohlo přeměnit v sídlo upírů. Z města kraj, z kraje země. Vše co se začalo pohybovat kupředu bylo negativního rázu. Takového, jenž by mohl vyhladit lidskou rasu pro vždy. Z přemýšlení a lakování nehtů mě vyrušilo zaklepání. Dneska bylo volno. Zlo nikdy nespí. Vzala jsem kůl líně ležící pod postelí, kde byl mimochodem všechen nepořádek. Můj způsob uklízení. Otevřela jsem na řetěz. Za nimi stál vyděšený Tomáš. Zabouchla jsem a otevřela dokořán. "Pojď dovnitř. Co se proboha stalo, jako by jsi viděl ducha!" Vydechl na uklidnění. ""Kdyby ducha, upíra." Posadil se do měkkého křesla. "Co chtěli?" Špatná otázka, přesně jsem věděla. "Máte prý přestat šťourat do ..." Snažil si vybavit název. "Nemáme se zajímat o Covta." Přikývl.

Odvedla jsem ho do našeho bytu. Byl zabezpečen a vybavení k boji také nechybělo. Měla bych jej naučit pár triků. V tělocvičně bylo volno. "Pojď dovnitř. Když už víš o pravé realitě, měla bych tě naučit pár obraných figur." Nebyl z toho nadšený, dokonce se mě bál. Nevěděl, že umím číst v mysli. A taky jsem to tak chtěla nechat. Čím méně ví, tím lépe.

Nachystáni. Dvacet Upírů, patnáct grónů, třináct démonů a šest lovců. S Adamem jsme riskovali. Rozhodli jsme se použít schopnosti charakterů. Byli jsme připraveni. Ručička se doloudala na půl druhé hodiny když jsme vyrazili k bývalému skladišti. Možná zemřeme, ale snem každého bojovníka je opustit svět v boji. Jako hrdina.

Zabrali jsme předurčené pozice. Všichni čekali na můj rozkaz. Jako jediná jsem uměla rozesílat zprávu myšlenkou. Pomalu jsem šplhala po mokré střeše. Viděla jsem padesát osob. Zbytek spal v sítích zavěšených na tehdejších trubkách s přívodem vody. 'Můžeme, teď!'

Spustila jsem se po laně ze střechy. Mířila jsem rovnou ke spícím čelům členům klanu. Boj začal. Mezi tím co ostatní likvidovali stráže, ocitla jsem se uprostřed všeho. Snažila jsem se najít Covta. Konečně. Seděl na jednom železném trámu, který opíral střechu poblíž okna, kterým jsem vletěla dovnitř. Ostatní měli za úkol přisluhovače, můj cíl byl jasný. Zlikvidovat šéfa.

Nebylo lehké najít cestu nahoru. Nakonec jsem díky látce přes dlaně vyšplhala po potrubí. Výhoda každého většího skladiště. Rychle mě zpozoroval. Jeho původ byl znát v každém rysu. Pravý syn otce. Oba dva jsou záporňáci, které zničím.

Dopadla jsem na tenký trám. Upíři i lovci mají velmi dobrou koordinaci, ale myslím že každý si umí představit strach z pádu. To upírům chybí. Jsou velmi nezničitelní. Jediné slabé místo najdeme na hrudi. "Konečně se setkávám s vrahem mého otce." Pronesl s pohledem upřeným k bitvě. Pomalu se otočil. Změřil si mě. Byl nejméně o dvě hlavy větší. Lovci jsou přizpůsobeni k zničení upíra. Ale vždy jsou na místě měřítka podle kterých můžete vypočítat svoji šanci na přežití. Moje byly velmi malé. Malé i s velkým zázrakem. Sevřela jsem svůj nejlepší kůl. Kůl kterým jsem probodla jeho otce. Věděl to. Měl schopnost vidět v předmětu spojenou situaci. "Takhle to neskončí a ty to víš. Poslední dobou máš záblesky ve kterých vidíš konec." Uměl také číst myšlenky. Byl silný. Nutil mě myslet na zlo ve mě.

"Začni, pokud si na to troufneš." Chtěl mě zbavit rozumu a vyvolat ve mě vztek. Poznala jsem z jeho myšlenky cíl. "Charakter ne mě neprobudíš! Je pohřbený!" Zasmál se. Tak ironicky, že by i ten největší hajzl nedokázal. "Vždy se dá probudit, je jen jedna možnost jak jej vymýtit, ale na to ty vaše hlavičky nepřišly." Nepohodlný jak jeho otec. Díky tomuto srovnání mně vše došlo. Charakter jenž sídlí v mém podvědomí je Domen. Tvůrce Covta a většiny hnutí pro vlastní město. Covt nemohl slyšet moji mysl. Měla jsem dar manipulovat s psychickým světem, k tomu patřila schopnost blokovat mysl. Domen měl velkou moc. Největší jakou jsem kdy viděla. Měla jsem možnost ji využít. Trestem za to byla změna v zrůdu. Nemyslím fyzicky. Uměla jsem si představit jak bude moje podvědomí na takový zásah reagovat. Obětuji se pro město. Zemi. Svět.

Měla jsem nepříjemný pocit za krkem. Konečky prstů mi brněli. Hlava pukala. Na chvíli mě charakter ovládl. Moje síla vůle však znovu převzala vedení. Moje šance na výhru byli větší. Dokonce vyrovnané. Zahrála jsem si na hlavního hrdinu z Matrixu a vyzvala jej k boji. Vytáhl stříbrný meč. Můj kůl měl stříbrnou špičku. Mohli jsme začít.

Vystřelil ke mě. Myšlenkou jsem mu způsobila nesnesitelnou bolest v pravém zápěstí. Meč spadl na upíra, který jeho náraz nepřežil. Naštěstí byl na druhé straně. "Nemáš právo využívat jeho schopnosti!" Zasmála jsem se. "Ale omyl, vy jste mi je nabídli." Vyskočila jsem a v obratu kopla do hlavy. Při pádu se však zachytil. Měla jsem pocit, že mi zhmoždil kotník. Jednou nohou se zachytil o spodní okraj trámu a levou rukou a mou botu. "Co se děje, protahuješ se?" Snažila jsem se skrýt svoji únavu. Mlátila jsem jeho rukou o trám. Povedlo se a konečně se mě pustil. Neviděla jsem jej. Nahnula jsem se pod okraj abych viděla, zda někde nezůstal schován. A taky že byl. Chytil mě za pásek od kalhot a držel nad otevřeným prostorem. "Zabíjíš svého otce, hochu." Kde byla záchrana. Pomoc kterou jsem potřebovala. "Ne, můj otec je už mrtvý." Povolil pěst. Cítila jsem jak padám. Když mám umřít, vezmu jednoho zloducha s sebou. Střelila jsem po něm svou kuší. Zasáhla jsem jej do paže. Nedržel se dlouho a padal za mnou. K mému štěstí jsem byla jen čtyři metry nad zemí. Covt spadl hrudí na převržený stůl. Nenabodl se dostatečně. Stala se však věc, která mě nejen překvapila.

Nikol stála u prachu rozprostřeném okolo místa dopadu. To ona ho zabila. Skočila na jeho záda a ukončila trápení. Je zní lovec.

Trvalo mi dvě minuty než jsem si uvědomila že je po všem. Dvě hodiny trvající boj byl pro nás vítězstvím. Dnes jsme zachránili mnohé životy. Neví to lidi, ale my ano. Pochopili jsme že lidskost není druh, ale činy. Zda jsem upír, démon či člověk. Mnohé - jak je s oblibou nazývají autoři sci fi - zrůdy dokázali dnes více hrdinství jak lidi za celou svou existenci.

Tímto končím první knihu Být Lovcem.
Za nějaký čas tu přibude 1. díl 2. série. Bude tam Ahena, Adam, Nikol a ostatní naši oblíbení, ale samozřejmě dost nováčků. Jdu vymýšlet, děkuji za podporu :*

Nikol

7. února 2010 v 15:28 | Ahena
Jméno: Nikol
Ročník: 1991
Poslání: Lovkyně
Zajímavosti: Niki není lovkyně přirozeně. Vše čím je teď si poctivě vydřela, ale tím má také více rizik. Není tolik silná, avšak Ahena ji naučila pár fíglů, které jí dokážou částečně ochránit. Chodí s Adamem.
O ní: Její matku se kterou žila sama zabil upír. Našel ji Ambrey, ale její povaha byla prý moc zlá na lovkyni, proto s ní nedokončil výcvik.

29. Chyceni Do Sítě

6. února 2010 v 21:29 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 29. Chyceni Do Sítě

Dozvěděli jsme se pár užitečných informací. Jeho klan měl pronajat jeden sklad poblíž řeky. K jeho přívržencům se počítalo něco přes sto členů. Obklopoval se silnějšími. Zabít ho bylo skoro nemožné.Pokud jej nezadržíme nepřipraveného. Klan grónů má dvacet členů ochotných bojovat. Démonů je pouze třináct. Můj úkol byl rozhodit sítě v okruhu lovců. Adam šel meditovat a Nikol cvičit boj se Zarem. Jak řekli grónové, není kam spěchat. Lepší delší příprava než kratší smrt. Takhle nám to podal Ambrey. Někdy mě opravdu překvapí. Vždy jeho chování vyjadřovalo nesouhlas s násilím.

Nevěděla jsem zda by Nikol přežila boj. Bála jsem se o ni. bála jsem se reakce Adama na její ztrátu. Musela jsem najít někoho kdo by mohl její účast v boji popřípadě vystřídat. Byli jsme chyceni do sítě hry a falše. Nemohli jsme tento boj vyhrát a každý to věděl. Neměli jsme šanci pokud se k nám nepřiřadí více lovců, či upírů. Popřípadě bych vítala i démony. Neměli takovou sílu, většinou se drželi při zemi v tlupách aby přežili. Ale znám druhy u kterých bych si nedovolila stoupnout na čerstvě umytou zem. Platilo to i u Abreyho. A ten vytíral víc než často.

Obvolala jsem pár lidí z oboru. Hotovo, pro dnešek. Neměla jsem službu, tak jsem šla do naší 'tělocvičny'. Na dveřích cedulka nevstupovat. Co člověka napadne první než udělat pravý opak. Byla tam Nikol a mlátila hlava nehlava do pytle. Co nejtišeji jsem vstoupila a snažila se potichu zavřít dveře. Zákon schválnosti způsobilo nepříjemné zavrzání. "Promiň, jen jsem chtěla ..." Zakoktala jsem. Nebyla jsem ve své kůži. Moje drzost a rozhodnost byla ta tam. "To je dobré, jen pojď dál. Dneska nevypadáš dobře. Děje se něco? Nemusíš mi nic říkat, chápu. Přebrala jsem ti Adama a teď cvičím v tebou zařízené místnosti." Zastavila rukama omotanýma látkou pytel na boxování. Tento trik jsem ji naučila já.

Bylo skvělé vidět pokroky, které za ty měsíce udělala. Už to nebyla ta malá dívka plná hněvu. Stála přede mnou dívka s cílem a životem, který si zasloužila. Adam byl její. Vše jsem v mžiku chápala. Život pokračuje. S Adamem jsme si nebyli souzeni. Patřím Tomášovi. Přistoupila jsem k Niki a objala ji. Nikdy jsem k žádné dívce necítila tolik vděku. "Děkuji." Pošeptala jsem. "Neubliž Adamovi." Usmály jsme se na sebe.

Pomohla jsem ji s výcvikem. Šlo to lépe než kdy jindy. Za rok bych ji postavila mezi deset upírů. Věřila jsem v její schopnosti. Ale za měsíc nebude připravena bojovat ani se sedmi. Ukázala jsem pár nových vychytávek pro zabití upíra. Takové odpoledne bych si přála častěji.

Jak dopadne bitva? Co vztahy mezi lovci?

Konečně snad začínám urovnávat vztahy mezi lovci, takže bude více akce - konečně 8).


28. Chuť Krve

6. února 2010 v 18:44 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 28. Chuť Krve

Pokud byl polo upír, měla jsem šanci. Děsila mě však představa stavu Dana před smrtí. Našli snad něco, co může upíra udržet na živu i s probodnutým hrudníkem? Každý si myslí, že jediný způsob jak zabít upíra je trefit jej do srdce. Popravdě stačí poblíž srdce. Nejlépe natrhnout tepnu.

Byla jsem v polovině cestě k Ambreymu když mě vyrušilo z přemýšlení zvonění mobilního telefonu. Tomáš. Teď se mito opravdu nehodilo. Vypnula jsem telefon a strčila do kabelky. Zvláštní mě vidět v army černém oblečení s těžkými vojenskými kanady a v ruce krémová dívčí kabelka. Každá žena chce být jednou ženou.

Odemčela jsem dveře. Zamrazilo mě když jsem viděla Adama a Niki. Vypadali jako ten nejvášnivější a nejšťastnější pár na světě. Nevím zda to byla závist či vztek z mých nevydařených vztahů. Zahnala jsem představu sebe na místě Nikoli a hlasitě si odkašlala. "Ahoj Aheno!" Vrhla se hned Niki ke mě. Nebyla lovkyní přirozeně, vše čím je teď si tvrdě vydřela, proto neumí odhalit pravé myšlenky či náladu. Cítila jsem z ní Adama. Jeho pohled mě tlačil do srdce jako mnoho litrů vody. Mučte mě, zabijte mě. Ale nenechávejte mě s Adamem v jedné místnosti. "Ahoj Nikol. Vidím, že se mnohé změnilo v mé nepřítomnosti." Rozhlédla jsem se po nově zařízené místnosti. Niki však odhalila pravou myšlenku. "Asi bych měla jít." Řekla tiše, dokonce s známkou strachu. "Ne to nemusíš, potřebujeme každou ruku. Kde je Ambrey a Zar?"

Čekali jsme bezmála hodinu. Viděla jsem jejich pohledy. Už jsem nežárlila, byla jsem jen zklamaná. Přála jsem Adamovi štěstí. Nikol byla skvělá dívka. Proč bych toto pouto měla nějakým způsobem ohrozit? "Přeji vám to. Moc, promiň že jsem ze začátku byla tak ... nevrlá." Podívala jsem se na Adama. Zažili jsme spolu hodně, kromě lásky. Byli to jen pocity, když vidím ty dva spolu chápu proč jsem řekla v té nemocnici slova jenž jej ranila. Niki se pomalu posadila vedle mě. "Moc si toho vážíme, moc ráda budu tvoje kamarádka bez jakékoliv zloby." Objala mě. Vyvalila jsem oči, moje mysl nebyla připravená na jakýkoliv fyzický kontakt.

"Vítejte, děti." Pozdravil nás Ambrey přicházející se třemi upíry a jedním upírem stejné rasy. Vyrazila jsem nahoru a chytla kůl visící v pouzdru na pásku. "Klid, jsou to naši donášeči. Mají pár informací o Covtovi, ale asi se vám nebudou příliš líbit." Usadil hosty a mě vyzval ke stejnému kroku. Pochytila jsem jejich pohledy. Zírali na mě jako na zločince. Prohledávali mi mysl. Co jsou sakra zač. Grónové. Pocítila jsem vlnu strachu. "Přesně tak, Aheno. Jsme grónové, to my jsme stvořili Dana." Nadechla jsem se. Můj uklidňovací obřad byl však na dvě věci. "Neboj, tvé myšlenky jsou dobré, jen nech svou touhu po krvi sílit. Můžeme ti potom moci pomoct." Myslel tím přeměnu v gróna. Sakra pomalu se začínám zbavovat mých chutí. Jak to vědí, nikdy jsem na to ani nemyslela. Ale měli pravdu. Opravdu si někdy představuji jaké to je zabít člověka. Jeho krev přetvořit na svou potravu. Rozhlédla jsem se po místnosti. Všichni se na mě dívali jak na zrůdu. Uvědomila jsem si že tato představa není daleko od pravdy. "Svět se mění. Covt má obrovskou moc. Lidé pociťují touhu páchat zlo jen na jeho popud. Proto ty pocity, Aheno. Proto tvoje představy, Adame." Věděli toho víc o nás než my samotní. Museli jsme zasáhnout, proti Covtovi. Proti naším citům.

Jak se dá zneškodnit Covt? Je snad Nikol připravená pro boj? Co Aheniny pocity a Adamovi představy?
No, snad se bude líbit, teď hodně řeším jejich pocity. Musím tuto kapitolu konečně uzavřít.

1. Jsme Špion

4. února 2010 v 21:59 | Ahena

  • Oběti | Kapitola 1. Jsme Špion

"Jste to vy. Nejlepší z nejlepších. Prošli jste těmi nejtěžšími úkoly. Nároky byly vysoké, proto vítám ve střeženém objektu LDE šest nových a pro nás vzácných členů. Chovejte se jako doma, nezapomeňte své telefony a jiné zařízení pro spojení odložit u vchodu do komplexu."
Tři ženy a tři muži stáli v temné, za to prostorné chodbě. Chystali se opustit rodiny, manželky, snoubence. Poslední chvíle na rozhodnutí. Odejít či přistoupit na tvrdé podmínky. Jako obyčejní lidé vstupují do tajného projektu nazývaný 'Jedenkrát, Navždy'. Vrátí se zpět vycvičení k boji. Vycvičení zabíjet.

"Udeřte jej tvrději, Lesterová! Tady nejsme na dovolené, jsme ve válce. Pokud nezneškodníte protivníka, zneškodní on vás!"
ZX05 to v projektu neměla jednoduché. Byla nejmladší. Také její hmotnost a výška nedosahovala mnoha. Padesát kilo vážící kráska se vyhoupla trubku umožňující zásobování plynem. Jedním kopem do kořene nosu položila sto kilo živé váhy. Tiše dopadla vedle těla a zabodla do špatně viditelného obratle jehlu. Protivník ležel na zemi bez pohybu.
"Dobrá práce, ZX05." Mladý vědec si zapsal hodnocení do masivní složky. "Odvezte pana Berttsovskiho na ošetřovnu. Zkuste jej zachránit než se jed rozšíří."
Platily zde jiné zákony. Přežil jen ten nejsilnější. Šest projektu cvičilo na svých schopnostech. I po deseti měsících nikdo neprozradil co se chystá.

"Jak sis dneska vedla Parkerová?" Přisedla si Lasterová k zX01. Ta ležela na dřevěné lavičce s ledem přiloženém na oku.
"Přiřadili ji Řezníka." Zasmál se zvučný, mužný hlas. "Kdyby jsi nespal se svými nadřízenými ženského pohlaví, třeba by jsi měl to potěšení, Kennedy."
Hodil na ni ručník. "Nemohu za to jak jsem přitažlivý." Zasmál se. Nebyl urážlivý typ. V této době měl nesmírně velkou výhodu. Na ubikacích začala propukat ponorková nemoc.
"Jistě Kennedy, jistě." Se vzdychnutím se otočila na bok. Mezi Parkerovou a Kennedym bylo napětí už od začátku.
"Potřebuji kafe." Utekl od negativní energie Hochberg. Pokus s číslem mX02. Nebyl zde pro žádné velké války či krádeže a vraždy. Jeho původním zaměstnáním byl inženýr. Jeho IQ dosahovalo těch nejvyšších výsledků.

"Mohl by jsi přitlačit, mám absolutně ztuhlé záda, mX06." Plukovník Samson prohrál v karetní hře. Byl odsouzen pomáhat Craggové s čímkoliv.
"To vás na vojně neučili nic užitečného, Samsone?" Uzavíral vztek do oddělené místnost a posílal pryč.
Pomalu vydechl. "A vás, poručíku Craggová, v rychlokurzu pro poldy, jak správně jíst koblihy? Viděl jsem, že s tím máte popravdě velké komplikace." Žádná emoce nepronikla ven. Přitlačil na ztuhlá záda.
"Au, stačí!" Odběhla na druhou stranu ubikace. "Jak si přejete, zX03."
Věděl jak nenásilně urovnat neshody. Ale jeho pravé schopnosti se skrývaly pod tou vrstvou lží a předstírání.

Co se chystá na wX a mX projekty?
Takže tu máme úvod. Není tu žádná akce a kvalita mi taky utekla. Ale zde jen představuji hlavní hrdiny. Lidi se kterými se budeme po celé putování setkávat.

Lesterová, zX05

4. února 2010 v 21:59 | Ahena
Lesterová

Pravé jméno: Lesterová (křestní bylo 'zničeno')

Projekt jméno: zX05

Schopnosti: Skvěle se přizpůsobuje. Rychle umí zmizet. Skvělá ve svádění. Ta pravá na odstřel z větších vzdáleností. Speciální výcvik na přežití za ztížených podmínek.

Původní zaměstnání: Vystudována střední škola v New Yourk. Později byla najata NSA jako špion.

Povaha: Z hodnocení: zX05 nevykazuje žádné známky násilné povahy. Je však uzavřená a nevypočitatelná. Schopna pracovat samostatně. Zapracovat na kolektivní práci, avšak zachovat původní schopnosti.

Parkerová, zX01

4. února 2010 v 21:59 | Ahena
Lester

Pravé jméno: Parkerová (křestní bylo 'zničeno')

Projekt jméno: zX01

Schopnosti: Boj na blízko. Rychle kohokoliv svede. Znalost 7 jazyků. Ráda používá jedy.

Původní zaměstnání: Má vysokoškolské vzdělání. Pracovala jako jeden z předních vědců pro rozvoj léků. Se svým přítelem (jeden z nejbohatších mužů světa) byla na dovolené v Dubaji, když jej unesla a později zabila neznámá organizace. Dala se naverbovat k CIA.

Povaha: Z hodnocení: zX01 působivě zvládá boj na blízko. Má v sobě moc zloby. Z hlášení jsme se dozvěděli o incidentu v Dubaji. Proto zahájíme speciální výcvik na ovládání emocí.

Kennedy, mX04

4. února 2010 v 21:59 | Ahena


Pravé jméno: Kennedy (křestní bylo 'zničeno')

Projekt jméno: mX04

Schopnosti: Dokonale ovládá několik bojových umění. S meči a zbraněmi si také rozumí. Je velmi výkonný agent.

Původní zaměstnání: Hned na střední škole jej naverbovali pro CAI.

Povaha: Z hodnocení: mX04 má velmi energie. Je spíše samotář. Naučit jej pracovat pro tým, ale jak u zX05 zachovat předešlé dovednosti. Zkrotit jeho oblibu v ženách.

Postavy Oběť

4. února 2010 v 21:59 | Ahena

> zX05 nevykazuje žádné známky násilné povahy. Je však ...

> zX01 působivě zvládá boj na blízko. Má v sobě moc zloby ...

> mX04 má velmi energie. Je spíše samotář. Naučit jej pracovat ...