25. Lovecká Sezóna

16. ledna 2010 v 13:12 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 25. Lovecká sezóna

Aldezard měl pravdu. Za dva dny jsem byla z ústavu venku. Usoudili, že jsem se jen špatně praštila do hlavy. No, vlastně ten zázrak museli nějakým způsobem vysvětlit. Tomáš bydlí u mě. Zkouší pracovat v internetovém magazínu. Závidím mu nevinnost, kterou se topí. Jsem střízlivá. Znám opravdovou a skrývanou realitu. Pokoušela jsem se mu naznačit můj těžký úděl. Stejný účinek jako vyprávět Francouzovi rovnice o jedné neznáme v Slovenštině.

Vyskočila jsem na kámen, ze kterého byl výhled na celý park. Už hodinu jsem byla na stopě zraněnému upírovi. Přece jej nemůžu nechat trpět. Chránil si myšlenky. Nechtěl být narušen a věděl o mé přítomnosti. Tím lépe, bez výčitek z napadení bez přípravy. Zahlédla jsem přes něj cestu kudy běží. Seskočila jsem dolů a pospíchala za cílem. Necítila jsem strach, lítost ani únavu. Chtěla jsem toho zmetka zabít za každou cenu.

"Prosím, nech mě." Prosil, ale kdo by mu uvěřil. "To už jsme všichni slyšeli. 'Já už lidskou krev pít nebudu' 'Smiluj se jednou, mám rodinu'." Předváděla jsem většinu mých obětí. Když příjde konec, všichni mají srdce jak dvory (pozn. pro nás brňáky: zde dvory neznamenají prsa). Dřepla jsem si a pošeptala. "Neboj, bude to ..." Kůl projel jeho nebijícím srdcem. "... rychlé a bez bolestné." Stoupla jsem si a plivla na legrační hromádku prachu, která se vanula pomalu po celém parku. Nečekal by to nikdo, ale sedla jsem si a pomodlila se za jeho duši. "Amen." Upíři se berou jako naši předci i budoucnost. Ano, vývoj vychází z mutace. Ale v podobě upírů to není tak. Brala bych takového Logana či Storm (x-men).

Posadila jsem se na pohovku. Už svítalo. Slunce mi nedělalo dobře. Mám nemocenskou, takže pár dní v klidu. "Kde jsi byla?" Vyvalil se Tom z kuchyně. "Musela jsem jít na vzduch." Toužila jsem mu vše říct. Podělit se o průběhu lovu. Jak to bývalo s Adamem. "Hledal jsem tě. Udělal jsem i snídani, asi bude studená." Posadil se vedle mě a přikryl nás dekou. "Myslím, že o tobě nevím vše. Někdy mám pocity. Nejsi ta, za kterou jsem tě považoval."

"Ty lovíš nadpřirozené bytosti!?" Stoupl si a odešel tři kroky dál. "To neexistuje. Volám do nemocnice, ještě nejsi v pořádku." Strach se změnil ve vztek. "Prosím odejdi. Jsem v pořádku. Tento podnik dělám už 3 roky. Nevěděl jsi o tom a bylo to tak lepší. Zapomeň na mě. Zapomeň na vše a žij normální, bezpečný život." Otevřela jsem dveře. Tom zvedl svoji tašku, kterou nestihl vybalit, notebook a bundu. Plný zmatení odešel ze dveří. Nejsem jako ostatní. Nejde míchat obyčejný a ten vědomý svět dohromady. Měla jsem tušit reakci na realitu.

(pozn. Autora: omlouvám se, díl je hodně spatlaný z kousků. Proto zní hodně levně :))

Jak reaguje Tom na pravdu? Co Adam? Vzpamatuje se Ahena?
 


Komentáře

1 Kazuka Inuzuka Kazuka Inuzuka | E-mail | Web | 16. ledna 2010 v 18:16 | Reagovat

Je to moc krásný! Mě se to líbí vždycky! Jinak na kdy plánuješ další díleček?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama