Leden 2010

6. Kdo jsi

23. ledna 2010 v 1:42 | Ahena

  • Selle | Kapitola 6. Kdo Sakra Jsi

-

Upozornění 0.2

21. ledna 2010 v 16:30 | Ahena |  Upozornění

¤ 5. Díl příběhu Selle

¤ Začíná se vymýšlet Být Lovcem II.

¤ Další příběh příběhu Být Lovcem bude na 63% po víkendu.

¤ Upraven 1. Díl příběhu Být Lovcem

¤ KORA anketa, hlasujte

¤ Rozepsané Selle

Blog

19. ledna 2010 v 11:40 | Ahena

Other

18. ledna 2010 v 15:42 | Ahena

Znovuobnovená rubrika blogů o příbězích :)

↓↓↓


Dnes díl nebude --> více na osobním blogu

26. Relax

16. ledna 2010 v 23:52 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 26. Relax | Adam

Dopřál jsem si týden meditace v lesích. Bylo pohodlně. Bez stresu či jiných myšlenek. Pokud šlo o Ahenu, nebyl jsem nadšen z jakékoliv zmínky. Zničil jsem jí život. Dnes mi volal Ambrey a vysvětlil situaci. Doufal jsem že se vše obejde bez nepříjemností. "Čaj je hotov!" Zavolala Nikol. Už dva týdny spolu chodíme. Srazili jsme se na lovu. Je okouzlující. Zvedl jsem se a pospíchal k chatce. Niki stála u pracovní linky a nalévala čaj do šálků. Opatrně jsem ji chytl okolo pasu a políbil do vlasů. Pomalu se ke mě otočila a objala okolo krku. Hluboce jsme se políbili. Nebyla náhražka Aheny. Zvolil jsem si nový život. Novou lásku a myšlení. Nikol byla výjimečná, cítil jsem to z jejího chování, mluvy i dechu. Byla to ta, po které jsem tolik toužil. Byla to moje druhá Ahena.

Vzal jsem čaj a přenesl jej na starý, masivní stůl. "Co dneska podnikneme?" Usmála se Niki. "Mohli by jsme vyrazit na projížďku. Zajít do té stáje. Zajedeme autem, na dvě hodiny si půjčíme koně a potom zase zpět sem." Při oné představě se jí rozšířily zorničky. "Rád bych, ale. Nemám rád koně." Naklonila hlavu. Měla schopnost vycítit lež. "Ale máš." Mlčel jsem. Pravda byla opravdu jiná. "Neříkej, že se jich bojíš! Nikdo se nebojí koní. Jsou to milá zvířátka. Užitečná a přítulná!" Vysvětlování přešlo ve smích. Stoupl jsem si a přešel k francouzskému oknu. Nechtěl jsem mít žádné skryté myšlenky. "Když mi bylo devět, můj bratr jel projížďku. Kůň se splašil a jemu uvízla noha ve třmenu. Nepřežil to." Bylo lehčí říct to skrytě. Ale teď jsem jí do očí podívat musel. Vypadala smutně a šokovaně. "Omlouvám se." Přistoupila ke mě. "Už se o tom bavit nebudeme. Půjdeme si zalovit, co říkáš." Nesouhlasil jsem. "Dopijeme čaj a ty řekneš něco o sobě."

"Před dvěma léty jsme byli normální rodina. Otec měl slušnou práci a matka zůstala delší dobu na mateřské. Zlom nastal před rokem, kdy vše vyvrcholilo tátovou ztrátou práce. Z pěti dětí jsem měla nejvíc let. Byla má povinnost, začít vydělávat a pomoct rodině. Otec si bral dvě zaměstnání denně a matka chodila na brigády. Postupem času jsme se odcizovali. Nefungovali naše usměvavé večery u večeře, kdy jsme si popovídali o novinkách.

Chtěla jsem vše skončit, utéct, nebo udělat mnohem horší činy. Když jsem procházela parkem, oslovil mě Ambrey. Začal mě cvičit. Řekl mi, že bez potenciálu je vše zbytečné a opustil mě. Jednala jsem na vlastní pěst. Původně jsem se chystala zabít Ahenu, spletla jsem si jí s upírem. Vše mě naučila. Je ta nejlepší lovkyně, kterou jsem kdy viděla."

Věřil jsem jejímu obdivu. Ahena mě též naučila všemu, co umím. Sdílím s ní různé triky a vychytávky. Usmál jsem se při vzpomínce mých lekcí. Nevinné časy.

Začínám žít. Dýchat. Milovat.

(Pozn. Autora: Opravdu už nikdy nebudu psát takhle pozdě ;). Díly pak vyzní zmateně a možná nesmyslně. Všechny budou upraveny :) Zatím pá)

Bude litovat Ahena ztráty Tomáče, když se dozví o Adamovi a Niki? Smíří se Niki s city Adama k Aheně?

Upozornění 0.1

16. ledna 2010 v 19:19 | Ahena |  Upozornění

Zdravím, píši první aktualitku ohledně příběhů a blogu.

Mohli jsme si všimnout:

- rubrika Lazy
- popisy příběhů

Chci trochu přiblížit situaci okolo příběhu Být Lovcem

- Postupně se budou díly opravovat, jelikož byl první napsán nějak ve 12 letech. Není v tom kvalita. Pokusím se vše napravit.

- 30 díl bude poslední (pokud nebudu potřebovat ukončit děj)

- Po něm bude následovat 2. kniha. Nové postavy, příběhy, akce. Samozřejmě v hlavních rolí Ahena, Adam, Ambrey a další :). Tato kniha nebude z žádného pohledu, proto se můžeme těšit na slušnější úroveň psaní. Avšak myšlenky a postřehy z průběhu budou napsané též. (viz jiné příběhy - Kora, Selle ;)).

S dotazy se obracejte sem


25. Lovecká Sezóna

16. ledna 2010 v 13:12 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 25. Lovecká sezóna

Aldezard měl pravdu. Za dva dny jsem byla z ústavu venku. Usoudili, že jsem se jen špatně praštila do hlavy. No, vlastně ten zázrak museli nějakým způsobem vysvětlit. Tomáš bydlí u mě. Zkouší pracovat v internetovém magazínu. Závidím mu nevinnost, kterou se topí. Jsem střízlivá. Znám opravdovou a skrývanou realitu. Pokoušela jsem se mu naznačit můj těžký úděl. Stejný účinek jako vyprávět Francouzovi rovnice o jedné neznáme v Slovenštině.

Vyskočila jsem na kámen, ze kterého byl výhled na celý park. Už hodinu jsem byla na stopě zraněnému upírovi. Přece jej nemůžu nechat trpět. Chránil si myšlenky. Nechtěl být narušen a věděl o mé přítomnosti. Tím lépe, bez výčitek z napadení bez přípravy. Zahlédla jsem přes něj cestu kudy běží. Seskočila jsem dolů a pospíchala za cílem. Necítila jsem strach, lítost ani únavu. Chtěla jsem toho zmetka zabít za každou cenu.

"Prosím, nech mě." Prosil, ale kdo by mu uvěřil. "To už jsme všichni slyšeli. 'Já už lidskou krev pít nebudu' 'Smiluj se jednou, mám rodinu'." Předváděla jsem většinu mých obětí. Když příjde konec, všichni mají srdce jak dvory (pozn. pro nás brňáky: zde dvory neznamenají prsa). Dřepla jsem si a pošeptala. "Neboj, bude to ..." Kůl projel jeho nebijícím srdcem. "... rychlé a bez bolestné." Stoupla jsem si a plivla na legrační hromádku prachu, která se vanula pomalu po celém parku. Nečekal by to nikdo, ale sedla jsem si a pomodlila se za jeho duši. "Amen." Upíři se berou jako naši předci i budoucnost. Ano, vývoj vychází z mutace. Ale v podobě upírů to není tak. Brala bych takového Logana či Storm (x-men).

Posadila jsem se na pohovku. Už svítalo. Slunce mi nedělalo dobře. Mám nemocenskou, takže pár dní v klidu. "Kde jsi byla?" Vyvalil se Tom z kuchyně. "Musela jsem jít na vzduch." Toužila jsem mu vše říct. Podělit se o průběhu lovu. Jak to bývalo s Adamem. "Hledal jsem tě. Udělal jsem i snídani, asi bude studená." Posadil se vedle mě a přikryl nás dekou. "Myslím, že o tobě nevím vše. Někdy mám pocity. Nejsi ta, za kterou jsem tě považoval."

"Ty lovíš nadpřirozené bytosti!?" Stoupl si a odešel tři kroky dál. "To neexistuje. Volám do nemocnice, ještě nejsi v pořádku." Strach se změnil ve vztek. "Prosím odejdi. Jsem v pořádku. Tento podnik dělám už 3 roky. Nevěděl jsi o tom a bylo to tak lepší. Zapomeň na mě. Zapomeň na vše a žij normální, bezpečný život." Otevřela jsem dveře. Tom zvedl svoji tašku, kterou nestihl vybalit, notebook a bundu. Plný zmatení odešel ze dveří. Nejsem jako ostatní. Nejde míchat obyčejný a ten vědomý svět dohromady. Měla jsem tušit reakci na realitu.

(pozn. Autora: omlouvám se, díl je hodně spatlaný z kousků. Proto zní hodně levně :))

Jak reaguje Tom na pravdu? Co Adam? Vzpamatuje se Ahena?

24. Tajemství

15. ledna 2010 v 23:51 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 24. Tajemství

'Zare?' Rozhlédla jsem se po pokoji. 'Ano? Potřebuješ něco?" Moje rty se automaticky stáhly do úšklebku. 'Teď už nic. Jsem soběstačná, vidím." Užívala jsem si každé sekundy. Narovnal se. "Aheno, je noc." Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Nové tělo, nové schopnosti, myšlení, opatření. Život. Lepší vidět, nebo být nevyrovnaná, nebezpečná osoba? "Lásko, ať se stane cokoliv, jsme tu pro tebe." Něco skrýval, viděla jsem blok, který přede mnou vytvářel.

"Řekni mi, jak tu jste pro mě, když nevím celou pravdu. Víš jaká jsem. Vše nebo nic. Pokud nebude důvěra, nebude vztah." Projel si vlasy třemi prsty, jak obvykle dělává. "Vymítání nebylo stoprocentní. Má v sobě ještě jeden charakter o kterým nikdo nevěděl. Slabý, ale jako svého druhu nebezpečný. Neprojevil se do minulého týdne. Adam odjel meditovat někam do Šumavských lesů. Proto přijel pozdě. Nevyšlo to. On má charakter, ty též. Přenesl jej i na tebe." Spustila jsem nohy z nemocničního lůžka."Ale já to riziko přijmu-la. Věděla jsem, že něco dávám. Podstoupila jsem vše kvůli němu. Nesmí si dávat vinu."

Konečně jsem pochopila. Adam mě miluje. Potřebuje mě. Já jej vždy jen odsoudila a odhodila. Proč teď, když ho potřebuji tu není.

"Posaď se, prosím." Požádal mě Zar zdeptaný mou neustálou chůzí po pokoji. Skočila jsem na bílé lůžko. Moje potřeba se v tuto chvíli stahovala i na Tomáše. Chtěla bych ho pohladit. Podržet jeho ruku. V mém druhém životě to byl Adam. Byli tu dva muži. Tolik odlišní. Každý mě znal jinou. Adam pravdu o mé tmavé stránce. Tomáš o mé osobní a intimní.

Teď se nesmím soustředit na chlapy, ale na ovládnutí charakterem. 'Přemýšlej nad svým zdravím'. Neustálá snaha o vsugerování. Rozhlédla jsem se po pokoji. Došla k oknu. "Potřebuji lov." Měsíc zářil oranžově. "Ano, ale nejdříve se vyspi. Za dva dny tě pustí." Tráva měla fialový nádech. Nový pohled. Nový začátek.

Adam nebo Tomáš? Ovládne ji charakter? A jak si povede Adam?

4. Prosím

15. ledna 2010 v 17:54 | Ahena

  • Společnost KORA | Kapitola 4. Prosím

17.45, Sídlo Devinsnových, Jižní morava

Ean [ejn] věděla, že je její povinnost být v radě. Byla zrozena pro uchování rodu. Ale potřebovala trochu volnosti. Už šestnáct let zavřená na pozemcích rozlehlého sídla čistokrevných. Od narození vychovávána, bez jakékoliv volnosti. Už byla unavená z tohoto života. Ve strachu a izolaci. Potřebovala vědět, jaké je to venku. Matka říkala, že tam nalezne jen rozpraskané budovy a pláně bez života. Slova snad nestačí. Dnes večer uteče.

Vybavená do jakékoliv teploty a terénu se blížila k zadní bráně zahrady. S námahou vyšplhala na cihlovou zídku porostlou kiwi. Rozhlédla se. Najatí Gendroidi měli zrovna pauzu. Seskočila, tento těžkopádný let byl zakončen tvrdým přistáním na zadku a levé noze. Rychle vstala a utíkala pryč. Dneska se nejspíš nevyspí.

Po třech hodinách se dostala na úzkou asfaltku. Cítila se opuštěně a zranitelně. Uslyšela tlumený hluk, který vydává hlasitá hudba ve sluchátkách. Rozhlédla se. Neviděla zdroj hluku. Rychle skočila do vysoké trávy. "Au!" ozvalo se těsně u jejího ucha. Vykřikla a bez ohlédnutí vyběhla k silnici. "Hej počkej! Klid!" Zrychlit už nešlo, nebyla zvyklá běhat na rychlost, vždy trénovala jen vytrvalost. Velmi vysoký kluk skočil před ní. "Prosím, klid. Já ti nic neudělám, jen jsi mě švihla do oka. Nic víc." Byla k smrti vystrašená. Krev se jí začala navalovat do mozku. Za očima tlačila nervozita. Tma.

Joe jí položil na sedačku. Podíval se jí na krk a nahmatal tep. První tvor, který vypadá jako on. Jako člověk. Dívka začala pravidelně dýchat. "Dobré ráno. Doufám že jste se vyspala." Chytla se za hlavu a uvolněný pramen vlasů strčila za ucho. Napřímila se na měkké sedačce. Pohledem prohledala okolní místnost. Slunce chytalo oranžový odstín. "Promiň, jen jsi mě vyděsil. Vysvětli mi jednu věc. Co děláš tady venku sám?" Začal dostávat podezřelý pocit. "Sám? Bydlím v docela obydlené ulici společně s rodiči." Udivení. "Počkat, to chceš říct že zde bydlí více lidí?" Rodina jí zase lhala? Co se to tu sakra děje. "Lidí? Lidi už jsou pryč. Je nová éra Teda, pokud nezapomínám na dvě rodiny. Které si okolo nashromáždily 'čistý'." Uvědomil si, co její slova mohou znamenat. "Ty jsi čistá?"

Přežije Ean v novém světě? Jak se Joe vyrovná s novou schopností?


Neboj, Bolí To Jen Chvíli

11. ledna 2010 v 13:01 | Ahena

  • O Příběhu

"Zrazena nejlepší kamarádkou, jsem se probudila v temném pokoji. Slyšela jsem tlumené hlasy a vlastní tep. Nahmatala jsem si krk. Byl obvázaný vlhkými obvazy. "Bude dokonalá, Teo." Ozvalo se tlumený zašeptání.

  • Autor o příběhu

Neboj, Bolí To Jen Chvíli je příběh na kterým jsem pracovala ve svých 13. Po několika letech se k němu znovu vracím. Děkuji svým spolužákům a čtenářům za podporu.

Achylova Pata

11. ledna 2010 v 12:51 | Ahena

  • O příběhu

Jak by vám bylo v těle beze jména. S doprovázejícím hlasem, který jiní neslyší. Být TA neznámá. A nakonec, přes všechnu důvěru zklamat.

  • Autor o příběhu

Achylova Pata mě napadla po shlédnutí filmu Terminator: Salvation. Napadlo mě. "Vždy muži, ale co žena?" V tomto filmu byli hlavními postavami muži. Chtěla jsem zkusit, jak by se s jeho situací vypořádala žena. Proto se nechte pohltit dějem. Užívejte si dnešního pohodlného světa. Slunce zapadá.

Společnost KORA

11. ledna 2010 v 12:32 | Ahena

  • O příběhu

Když byl vytvořený první gendroid, byla velká oslava nové éry. Začali se vyrábět nové pokusy. Nikdo nevěděl k čemu vlastně měli sloužit. Neopatrností se svět a jeho obyvatelstvo změnilo.

  • Autor o příběhu

Tento story mě napadl v létě při jednom nudném odpoledne na chalupě. Znovu jsem přemýšlela nad lidstvem a problematice dnešního světa. Rasizmu a zatajování vládou. Pokud si vezmete příběh KORA, akorát bez mutantů, uvidíte podobnost s dnešním světem. Příběhy chci varovat, né uškodit.

Selle

11. ledna 2010 v 11:52 | Ahena

  • O Příběhu

Jak se žije v roce 2112? Dá se svět ještě zachránit? Zregeneruje se planeta, pokud bude zařízení zničeno?

  • Autor o příběhu

Příběh Selle jsem se rozhodla napsat podle mých teorií. Vždy hrozí Zemi zánik. Vše je předpovězeno. Ať věříme na konec světa 2012 či ne. Jednou to přijít musí.

Být Lovcem

11. ledna 2010 v 11:38 | Ahena

  • O Příběhu

Pod městem Brno je tajné podsvětí. Upíři a démoni se probíjí k moci. Byli vybráni lovci. Mladí lidé s touhou zachránit svět. Pozorujte se mnou jejich příběhy. Akce, lásku, život a naději.

  • Autor od příběhu

Příběh Být Lovcem byl můj první, jehož děj přetrval přes 2. kapitolu. Původně pochází z blogu pribehy-lovcu. Kde najdeme i jiné. Často postavy a místa proplétáme. Takovou malou akcičku můžeme vidět od kapitoly 17. kdy Ahena bydlí u jiné lovkyně jménem Daniela. Vždy jsem hlavní ženskou postavu psala, podle mých předpovídaných reakcí. To je snad vše k zatím nerozsáhlejšímu story na blogu.

Otázky

10. ledna 2010 v 19:56 | Ahena

Nemohu najít podobný článek v historii, ale byla tu možnost zeptat se na určité věci ohledně jakéhokoliv příběhu či mě. Proto do komentáře v případě zájmu napište:

× Příběh
× Otázka
× Pokud je otázka na autora, jen ji napište (bez nadpisů apd.)

Pořádně si rozmyslete na co se chcete zeptat. Doporučuji, ptát se na jemnější témata. Aby jste neodhalily různé záměry.

Ráda rozebírám plány, proto otázky uvítám :)
Otázka na Achylova Pata: 2. Chystáš se někdy napsat další díleček? A taky kdy bude další díl povídky "Být Lovcem"?

Odpověď: Ano, určitě se chystám této povídky přidat nejméně dva díly do konce měsíce. Být Lovcem bude snad taktéž jak AP. Ale nebude tak častá jako byla, upravuji totiž předešlé díly, aby se dali lépe hodnotit :)



George

10. ledna 2010 v 19:18 | Ahena



Jméno: George VanDeath
Poslání: Zachránit svět
O ní: George je velká feministka. Nenechá aby po ní kdokoliv šlapal. Možná proto ještě žije.

Postavy Selle

10. ledna 2010 v 19:15 | Ahena
Fenix je hlavní mužskou postavou příběhu, mladík bez minulosti. Od začátku vystupuje jako kladný krasavec, který se ničeho nezalekne, ale jak to s ním doopravdy je, to se dozvíme až postupem příběhu.
> popis: Měřící 185 cm, štíhlé postavy, tmavých vlasů a světle hnědých očí.

George nám může připadat jako feministická, rozmazlená slečinka. Tato postava se ještě bude dost rozvíjet, ale zda se dozvíme něco víc...
> popis: 165 cm, tmavá pleť, vlasy i oči, velmi atletická postava.

Fénix

10. ledna 2010 v 19:13 | Ahena



Jméno: Fénix (jméno mu vymyslelo malé dítě)
Poslání: Záchrana světa
O něm: Tichý, chytrý, rychlý, silný a upřímný. Fénix je velmi záhadný. Proto nebudu nic prozrazovat předem. Vše se dočtete v příběhu.

Vysvětlivky Být Lovcem

10. ledna 2010 v 18:22 | Ahena

Charakter - Jde o poloviční bytost, která se usídlí ve Vaší mysli. Sílí a pokud je hostitel slabý, může se stát hlavní bytostí. V tomto případě se vědomí hostitele stáhne a je ve stejné pozici jako charakter před zesílením.

Upíři na slunci - Přibližně v roce 2008 byl vymyšlen nový lék, po kterým může upír i ve dne na veřejnost.

Upírova podoba - Normální člověk, by ve dne upíra nepoznal. Když chce zaútočit, obličej se mu změní. (Pokud jste viděli Buffy ;))

Apokalypsa - Většinou je seskupení několika upírů na jednom místě, za účelem ovládnout alespoň část města či ulice. Už od pradávna se snaží zabrat určité území na rozmnožení a ovládnutí světa.

Lovec - Lovec je pečlivě vybraný člověk, který musí unést i ty nejtěžší zkoušky. Většinou je toto poslání dědictvím předků. V některých případech má lovec v genech zvláštní směs, která mu umožní přežít jak psychický, tak fyzický nápor. Proto se vám někdy můžou zdát nepřemožitelní. Lovci na vyšší úrovní můžou získat určité schopnosti. Později je vyvíjet na různé odvětví od základu. (Ahena --> čtení myšlenek --> předávání myšlenek, blokování mysli, mazání vzpomínek, pohled přes jiného apd. Vše se rozvíjí, ale nikdy nejsou další schopnosti tolik propracované a sto procentní)

(Pokud by jste měli otázky, uvítám je. Budu postupně přidávat.)

23. Zmatený

10. ledna 2010 v 17:17 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 23. Zmatený

Tomáš spal u mé postele na polstrovaném, béžovém křesle. Celým pokojem prostupovalo tlumené světlo. Spánek nepřicházel ani po sedativech. Bolela mě hlava. Velmi silně, začali se mi třást ruce. Něco se stalo. Cítila jsem to už při probuzení v sanitce. Tomáš mi ve spánku silněji stiskl zápěstí, hned na to se probudil. Celá jsem se třásla. Moje tělo se třáslo. Nemohla jsem nic dělat. Klid nepřicházel. Modlila jsem se. Možná nahlas, možná v duchu. Nevnímala jsem svět okolo, jen soustředění na zastavení křečí. Bezmoc.

"Pak jsem jel do Anglie, abych na vše zapomněl. Ve Francii jsem chtěl udělat to samé, ale až v Londýně se mi poštěstilo." Probudil mě jemný, mužský hlas. "Adame?" Zašeptala jsem do tmy. "Ne, to jsem já, Zar. Drahoušku, jak ti je?" Zamžourala jsem ke křeslu. "Kde je A.. Tomáš?" Asi bylo zhasnuto. "Šel pro kafe. Byl vzhůru tři dny." Snažila jsem se zorientovat. "Tři dny? Co se vlastně stalo?" Možná si Zar přeje tmu. "Upadla jsi do bezvědomí. Ambry mě sem hodil, aby tě nikdo nenapadl. Víš, jsi teď populární. Nejen nejen mezi našimi." Pomalu jsem se posunula na posteli. "Můžeš prosím rožnout ('rosvítit')?" Rozhlédla jsem se po místnosti. "Aheno, je den." Řekl zmateně. "Zare! Já nevidím světlo! Vidím jen tmu! Zare? Alderarde! Hej!" Cítila jsem se tolik bezmocná. Nahá. "Zare! Sakra! Nenechávej mě tu!" Nervy už nevydržely. Nahmatala jsem kraj postele a pokoušela se slézt. Něco mě zadrželo. Rychle jsem jej chytla a snažila zneškodnit. Byla jsem však tolik slabá. "Aheno! Klid. Uklidni se. To jsem já Tom. Klid, zlato. Vše bude dobré."

Nebylo. Už třetí den ležím bez vnímání okolního světa. Nevidím ani stíny. "Aheno, máme malou teorii. Nevím zda se ti bude líbit." Začala jsem upadat do lhostejného stavu. "Když budu vidět." Chytil mě za rameno. "Budeš, ale nevím, co bude dál. Myslíme si, že se trochu charakteru přeneslo i do tebe. Možná se ti rozvíjí nové schopnosti. Nebo ses jednoduše bouchla do hlavy, při tom záchvatu." Opravdu nebylo dobré ani jedno. Za život jsem se setkala jen s jedním zvýšeným charakterem. Nepočítaje Adama. Dívka, kterou jsem poznala před rokem, na začátku vše zvládala. Později však zlá část, která sílila, ovládla kontrolu nad její myslí. Nikomu jsem to ještě neřekla. V obraně jsem ji zabila. Můj první člověk. Byla lidská bytost a já ji z mladické nerozvážnosti ukončila život.

"Jsem tu, doktor říkal, že je to jen dočasná slepota. Všichni věříme, že nejméně do konce měsíce, budeš v pořádku." Vytrhl mě z přemýšlení Tomův hlas plný naděje. Přisedl si na postel a přemýšlel nad rozveselením. chtěl mě vidět šťastnou, trápil ho pohled na mě. Cítila jsem se provinile. Nahmatala jsem jeho rameno. Šla jsem po krku až k jeho ústům. Pohladila jsem jeho rty. Naklonil se a políbil mě. Rychle jsem se odtáhla. "Adame?" Naklonila jsem hlavu ke dveřím. "Ahoj, Aheno." Cítila jsem jeho zklamání a zármutek. "Přišel jsem tak rychle jak to šlo."


Kde byl Adam celou dobu? Skrývá snad něco? Bude Ahena Znova vidět? Má v sobě nový charakter?
(pozn. autora: než mě začnete kamenovat, prosím o komentáře, jak by jste si příběh představovali a co předpovídáte. Mám sice vymyšleno co se bude přibližně dít, ale dneska je jedinečná možnost vše zamíchat. Ráda si vyslechnu různé názory a nápady.)