2. Fénix

1. listopadu 2009 v 17:33 | Ahena

  • Moder | Kapitola 2. Fénix

"S Darenem? Tím Darenem?!" rozlehl se po Lorenském území posměšný tón.
"Ano, nevěříš mi Margie?" dvě dívky se dohadovaly na vraku auta. Vyšší, hnědovláska Margie, se natáhla na kapotu a pozorovala povyhaslé hvězdy.
"Nevím, není na tebe moc dobrý?"
"A kdo je dobrý pro tebe?" zasmála se George.
"No, krásný, milý a silný rytíř na bílém koni."
"Myslím si, že takového v naší době nenajdeš." dívky chvíli přemýšlely nad poslední pronesenou větou.
"George! Margie! Máme vetřelce! Zásah!" na tuto chvíli čekaly už devět měsíců. Od té doby co se staly členy Lorenského klanu. V roce 2111 se lidstvo roztrhlo na několik táborů. Většinou se rozdělovaly podle národnosti, věku, víry, schopností a vzhledu. Jen nejsilnější přežili. Někdy se objeví odpadlík nebo samotář, většinou nebezpeční a nevyrovnaní lidé. Ve společnosti máte šanci na přežití.

Rychlí tep a zpocená těla se sunula uličkou číslo 112. Na radaru se objevil další objekt. George se podívala na nové Selle. Fialové tečky byli členové Lorenského klanu. Oranžové vetřelci. Vojáci se skryli na svá určená místa. Boj mohl začít.

Muž v černé, pomačkané, letecké kombinéze se rozhlížel ze střechy, budovy bývalé školy. Odstřelovače dělal už přes dvacet let. Má za sebou sedm válek a ve svém klanu se těší vysokého postavení. Však dneska je den, kdy se ukáže, zda oprávněně. Dobře to věděl a uvědomoval si, že každá chybička se počítá na černou listinu jeho života. Pomalu se naklonil nad ulici. Zkusil zda lano které má připevněné ke staré anténě je dostatečně pevné. Potřeboval se dostat nad vojáky a všechny do jednoho zneškodnit. Potom se vrátit na základnu a podat potřebné informace odolnosti obrany. Při letu dolů myslel na svou malou dcerku a milující manželku. Vše dělal jen pro ně. Riskoval život, aby měli co jíst. První rána ze zbraně patřila mladému chlapci, kolem šestnácti let. Trefil jej do boku. Citlivé místo. S nedostatkem lékařského vybavení a péče umře. Klan nebude plýtvat něco tak drahocenného na pěšáka. Může si zaškrtnout jednoho. Ještě pět.
"To zvládnu, bůh mě ochraňuj." šeptal si pro sebe, při kotoulu pod vrak nějakého džípu. Podíval se na Selle. Víra byla většinou to jediné co v dnešním světě pomáhalo.

Poslední výstřel měl patřit drobné černovlásce. Vzdorovala do poslední chvíle. Pro George to byl poslední okamžik v životě kdy byla rozhodnutá zemřít pro klan. Byl to okamžik, který změnil její myšlení na dobro. Viděla umírat svého učitele, nejlepší kamarádku a kluka, kterého milovala. Jsou to ty nejhorší okamžiky, které nemůžete jen tak vymazat z hlavy.
Oči, ty velké, lesklé oči.

"Kde je George!? Co se to tu pro boha stalo! Kdo mohl udělat něco tak nelidského!?" jeden z předních členů klanu, Ben, se díval na zohavená těla. Krev byla takřka všude.
"Kdo je v dnešní době lidský?" zeptal se mladík, kolem sedmnácti let. Zvedl se z podřepu a otřel krev do motorkářské, kožené bundy.
"A vy jste?" zeptal se Ben.
"Fénix." pronesl potichu mladík. Přikrčil se a skočil na římsu bývalé školy. Rychle se vyšvihl o čtyři metry výš. Za okamžik byl na střeše.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama