20. Vymítání

16. září 2009 v 11:37 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 20. Vymítání

Probudila jsem se přesně v 21:3o. Byl čas na Adama. Ambrey a Zar na mě měli čekat před domem. Vzala jsem si na sebe tepláky a černou mikinu. Pohodlnost především?

Seběhla jsem schody a vzala v poličce nářadíčko. Vyšla jsem ze dveří. "Ahoj, Aheno." Poznala jsem hlas Ambreyho. Neotočila jsem se, ale zůstala na místě a sklonila hlavu. "Ahoj, Ambrey. Jak se daří?" "Ty víš, jak se mi daří. Tvoje schopnosti se museli vyvinout na tolik, aby mohla přečíst každou mysl bez omezení." Udělala jsem prudký pohyb na patě tenisek. "Nesešli jsme se tu dnes, abychom zkoumali moje schopnosti, ale abychom vyhnali toho ďábla z těla Adama. Kde vlastně je?" Zar se do toho vložil. "Museli jsme ho připoutat zlatým řetězem, aby neutekl." Šlo vidět, jak je to sžírá, ale nemají na vybranou! Musí to dělat. "Máme všechno?" Znervózněl Ambrey. "Svíčky, kříže, svěcenka, kůly …" "Na co bereš pro boha kůly!" Okřikl mě Ambrey.
"Lásko, Ahena vše dělá s čistými úmysly. Nevíme co od Adama čekat, je jiný, už to není ten starý Ad. Je v něm ďábel!" Chitil ho za rameno Zar. Ambrey se uvolnil a vzdychl do země. "Tak jdeme."

Cesta byla tichá, beze slova jsme přišli do mého bývalého bytu. Tma nás pohltila při překročení trámu. Po slepu jsem zapalovala svíčku jednu po druhé. Rozestavěla jsem je po pokoji, až byla místnost zase tou starou a veselou. "Kde je?" Neviděla jsem asi záblesk řetězu, neslyšela jsem srdce ani dech. "Tady jsem. Ale Nedostanete mě z tohoto těla! Pokud vymítíte mě, zabijete Adama! Je to nevyhnutelné! Já a Adam, nebo nikdo!" Řekla postava vystupující za křeslem. "Nekecej, už jsem se s takovou situací setkala a nikdo nezemřel, krom upíra!" Pronesla jsem tichým, ale rázným hlasem. Byla jsem hrdá na svoji přesvědčivost. "Lžeš lovkyně! Já jsem první pokus! Nikdo před námi to nezkusil!" Změnil tón hlasu. "Ale zkusil, v mé rodině se to děje už desetil…" "Ne! To není možné!" Podívala jsem se na zmateného Ambreyho. "Co se to děje! Kolik má v sobě osob!" S těmito slovy jsem přiskočila ke klukům. "Tři. Jednoho vládce, Poskoka a lovce démonů, který se stal upírem před nedávnem." Nemohla jsem uvěřit, že by lidský mozek mohl uchovat v pořádku více jak dvě osobnosti. Adam musel být velmi inteligentní a jeho mozek výkonný. "Jdeme na to, ale nevím, jestli tři vědomí dokážu odvolat." Sedli jsme si do kruhu, chytli za ruce a odříkávali prosbu: 'Aqueles que têm pecado sair. Os que ficam no corpo.' což znamená přibližně: 'Ty, který jsi zhřešil, odejdi. Ty, kterému patří tělo, zůstaň.'Tak jsme opakovali snad dvě stě krát. Po "chvíli" se něco začalo dít. Adamovo tělo se začalo natahovat, jako by z něho někdo chtěl vystoupit. Zabralo to? Nepřestávali jsme opakovat prosbu. Nakonec dvě cizí duše odletěly. Adam v křečích ležel na zemi. Bojoval. Vyháněl toho ďábla. Prudce jsem vstala, vytáhla za opaskem zlatý kříž a svěcenku. Bude to bolestivé jak pro upíra, tak pro Adama. Prudce jsem položila Kříž na Adamovu hruď a šeptala rázně prosbu: "Vystup ty, nemrtví. Vystup ty, nemrtví. Vystup ty, nemrtví." Upír se z Adamova těla dral jako ptáče z vajíčka. "Vystup ty, který udělal tolik hříchů!" Vládce vyletěl z těla a nastal požadovaný klid. Moc velký klid, něco nebylo v pořádku. Adam! Nedýchal! Zkusila jsem tep, nic. Žádný náznak života!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama