18. Nápad

13. září 2009 v 22:08 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 18. Nápad

Stáli jsme naproti sobě. Já odříkávala modlitbu. Nebála jsem se o sebe, ale o něj. Choval se jinak, zle. "Adame, ráda tě vidím." řekla jsem skoro dokonale. "Ano? Já jsem myslel že budeš mít alespoň jednu výčitku." To mě ranilo. "Ani nevíš kolik jich mám. Od té doby nemohu spát." Udělal krok v před. "Ano? Já vyděl něco jiného. Když jsem se probudil." Naskočil mi ten okamžik." Toho dne jsem ještě odešla. "Co jsi řekl Lungovi?" Zamračil se. "To ti nemohu prozradit." Teď jsem popošla já. "Proč?!" Zavrtěl hlavou. "Z jistých důvodů." Odfrkla jsem. "Jistě, takže to bylo něco mezi vámi, já jsem se tam o tebe bála skoro dva týdny a ty si přeješ abych odešla. Skvělé." "Měl jsem k tomu důvod, Aheno." Zavrčela jsem. "Jasně, ten důvod bych chtěla znát!" Zavrtěl klidně hlavou. "Nikdy." A znovu zmizel ve stínu stromů.

Půl noc. Dnes už nic nedám. Jdu domů. Po cestě jsem nemohla Adama dostat z hlavy. Co to znamenalo. Proč byl tak klidný. Rychlí. Okouzlující. "Stop!" Ozvalo se za mnou. Cítila jsem přítomnost člověka už od našeho rozhovoru. Dívka mě celou dobu sledovala. "Co je mladá?!"Pomalu jsem se otočila. Mířila na mě menší kuš. "No tak to ho-hou! S tímhle by sis neměla zahrávat, malá." Zamířila mi na srdce."Neříkej mi malá! Dívej na sebe, upírko." Nadzvedla jsem obočí. "Co prosím?" "Já vím co jsi zač. Ambrey mi vše vysvětlil." To jméno. Srdce se mi rozbušilo. "Jak! Od kuď znáš Ambreyho!" Trochu svěsila zbraň a naklonila hlavu. "Co, ty ho znáš?" Divné, Ambrey mluví jen s budoucími lovci a lovci. Teda Zar, na něho jsem zapomněla, ale s tím se nejen baví. "Samozřejmě, ten mě vycvičil, ale pak …" Odkašlala jsem si, dívka svěsila zbraň. V jejich myšlenkách jsem rozeznala něco o Ambreyovi. Měla ho ráda, dokonce ho možná milovala, ale pak řekl že její výcvik nemá cenu. Teda, bylo to více rozvedené. "Ty jsi měla být lovkyně, Nikol?" Přikývla, ale pak se zarazila. "Já jsem ti jméno neřekla." "To je na dlouhé vyprávění. Ale pokud chceš, mohu tebe pozvat na čaj." "Nevím." Pokrčila jsem rameny. "Jak vidím, doma tě nečekají." Souhlasila.

"Takže umíš číst v mysli, když jde o tebe?" Vydechla. "No, jen špatne, jako cizí jazyk. Chápeš, trvá to dlouho a pokud máš zmatené myšlení tak vůbec." Oddělala si vlasy z očí. Daniela nám přinesla čaj. Poděkovali jsme. Daniela sedla po mé pravici. Usrkávala kávu. Já jsem míchala čaj. Xavier vrčel opodál, nespokojený z mého počínání. "Kolik jsi zabila upíru?"To bylo na Xava asi moc a tak se rozhodl hlasitě odejít. "Nevím, po pětistovce jsem přestala počítat." Pokrčila jsem rameny a napila se vychlazeného čaje. Niki vykulila oči. "Wow, tak to je hustý!" "To že zabiješ, není nic na chlubení, právě naopak, nejsem na to hrdá, ale jinak by nešlo žít v Obřanech. Je to moje nechutná povinnost. A co ti vlastně řekl Ambrey před tím, než tě vyhodil?" Nic, udiveně mě sledovala. Mávla jsem před ní rukou. "Nauč mě prosím lovit upíry!" To mě zarazilo. "Prosím, základ mám, jen nejsem doučená." Poslední slovo zdůraznila. "Být lovcem neznamená jenom zabíjet upíry. Musíš umět rozeznat situace a pomáhat jim." Zavrtěla hlavou. "Proč bych měla pomáhat upírům." "Nesnaž se hned myslet na smrt, ale na to jak jim pomoct. Většinou se upírem nestaneš dobrovolně. Pokud je to tento případ, můžeš obrátit zlo v dobro a přímět ho na svoji stranu. Nejen že máš dobrou bojovnou sílu, ale i přítele." Přikývla. "Jsem toho schopna." Toho jsem si já nebyla jistá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama