17. Elegance Posledních Dnů

13. září 2009 v 22:07 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 17. Elegance Posledních Dnů

Už nějaký čas bydlím u Daniely. Seběhlo se to nějak rychle. V tom podivném rozhovoru, který vedl Lung s Adamem padlo něco o mě a přání odchodu. Jinak řečeno, ať vypadnu. Nic jiného mi neřekl. Adam musel zažít něco hrozného, vždy to byl optimista, který se neurazí ani kdyby jste ho neprávem nařkli, klidně by to vzal jen aby se nenaskytli spory. Měla jsem ho ráda. Mám ho ráda.

Byl mi přidělen pěkný pokoj. Jelikož Dani a Xavier bydlí ve sklepě, je v malém domě docela výběr. Pár věcí jsem si přinesla ze starého bytu, zbytek jsem dala k matce. Byla tak hodná a dovolila mi půjčit kousek rohu ve sklepě. S Tomášem jsem to ukončila. Ne že by to nikam nevedlo, právě naopak. Už si nikdy s nikým nic nezačnu vážného. Přinese to jen zklamání a bolest. Ano, je to přesně vystižené, to je vše co od nich čekám, chlapy. Tomáš takový nebyl. Jelikož nevyrůstal štastne byl jako já. Neříkám, že jsem dobrá nebo hodná, jen jsem upřímná a dělám věci spravedlivě. Kromě případu s Adamem. Zde jsem to zvorala a ohrozila jeho život. V těchto měsících se mi změnil život natolik, že už nechci dál pokračovat. Kromě Danieli nemám už nikoho.


Xavier mě přímo nesnáší, kdybych alespoň v noci,kdy je vzhůru, mohla spát. Ne, už měsíc mě děsí noční můry, proto jsem začala chodit lovit. To se Xavierovi nelíbilo dvojnásob. Jelikož mám po maturitě, nemám skoro žádné povinnosti. Daniela mi sehnala práci v Maku. Odpornější práci nenalezla, z toho ji podezírám, nebo jí to doporučil Xav. Hrůza, celý den pobíhat v zatuchlém prostředí a nechutní chlapy co vám čučí na prsa. Dokonce se mě snažila sbalit nějaká žena. Škoda mluvit. Ale má tato práce i nějaké klady. Lidé se kterýma dělám jsou abnormálně fajn. Věkový průměr je kolem dvaceti. Převážně jsou tam kluci. Holky jsme čtyři. Ani jedna mi na nějaké přáteličkování nesedne, ale dělat se s nimi dá, to jo. Ale jednoho kluka jsem si obzvlášť oblíbila. Typicky české jméno, Honza. Chtěl se dát taky na policejní akademii. Ale nejdříve si vydělával peníze. Taky měl střední školu "Ochrana Práv a majetku". Ale byl od jinud.

"Dobře, je devět hodin. Ve tři jsem doma, kdyby ne tak jsem mrtvá, nebo unesená." Řekla jsem Selene při chystání výzbroje. "Jasně!" Řekla to, ale absolutně nevnímala. Byla zakoukaná do nějakého romantického filmu. "Takže, pokud se něco stane je to na mě." oddychla jsem si. "Jasně!" ozvalo se z vedlejšího pokoje. Usmála jsem se a připevnila bič, který jsem si koupila. Taky jsme s Danielou začali používat zbraně. Stříbrné kulky nebyli tak drahé jak se zdálo a když jde na vás přesila, dokonalí masakr. Měla jsem zbraň legálně ze školy, avšak jak je na tom Dan, to doopravdy nevím. Neříká mi o sobě toho tolik jak se zdá. Hotovo, takže mohu vyrazit.
Podivné ticho, ani pach upíra jsem necítila. Obřany, jako by umřeli. Sedla jsem si a vyndala hranolky od večeře. S Honzou jsme si koupili na cestu. Bydlí kousek od nás. Dojedla jsem třináctou a do obličeje mě udeřil známí pach. Pach ztraceného přítele. Rozhlídla jsem se. Šlo to od vysokých stromů. Pak vystoupil ze stínů. Jizva na obličeji svítila jako radioaktivní, modrá světluška. Byl to on. Vstala jsem, a hranolky s elegancí dopadli na vlhkou zem. "Neboj, ve dne to nejde vidět." Mrkl na mě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama