16. Tolik

13. září 2009 v 22:07 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 16. Tolik

Proseděla jsem u Adama čtyři dny. Tomáš už vzdal volání. Celou dobu se ani nepohnul jako by byl mrtvý. Kontrolovala jsem mu každou chvíli dech. Byl těžký, bolestivý. "Běž si lehnout." Navrhl přicházející Lung. "I kdybych chtěla tak si to nezasloužím." Sedl si na židli. "No, a smrt snad ano?" Uhodil na hlavičku. "Ano." Odpověděla jsem zcela vážně. Podal mi kávu, kterou svíral v ruce. "Na, a vypij to, když už nechceš nic sníst." Dala jsem oči v sloup a napila se energie v tekuté podobě. Adam vzlykl. Upustila jsem hrnek a vrhla se k boku postele. "Adame?" Řekla jsem potichu. Nic, Adam jakoby znovu usnul svým spánkem. "Vypadá to s ním lépe." Ujistil mě nejistě Lung. Za ty noci co jsem proseděla u Adovi postele. Znova se ozval ten srdce rvoucí zvuk. Trpěl a já mu nemohla pomoct. Trpěl a já jsem bezbranně seděla u postele a na všechno se dívala.

Uběhl týden po té, co jsem poprvé vkročila do pokoje s Adamem. Bylo to lepší s jeho zraněními, ale horší s bolestí a strachem že se do toho probudí. Před hodinou utichl. Ale neumřel. Právě naopak, vypadalo to, že by se mohlo začít dít něco pozitivního. Poprvé jsem usnula.

Probudili mě vzlyky a uklidňující slova. "Adame, ty to zvládneš! Vyčkej." Pak jen ticho. Než jsem se stačila otočit, Ad spal a Lung se držel za hlavu o kousek dál. "Co se stalo! Proč jsi mě neprobudil!" zavrčela jsem. Lung se ani nenamáhal podívat. "Nechtěla bys slyšet náš rozhovor." Řekl tiše. Samozřejmě to nebyla pravda. "Ovšem že chtěla!" Zavrtěl hlavou a odešel. Posadila jsem se na postel.

(je toho méně :D)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama