1. Společnost KORA

29. září 2009 v 15:51 | Ahena

  • Společnost KORA | Kapitola 1. Společnost KORA
Česká Republika, společnost KORA, 1998
1.
  "Devadesát procent pokusů se nepodařilo, nemůžeme začít znova. Pane, bude problém." Odbornice na genetiku měla pravdu. V tu chvíli se rozkřičel alarm. 
Do dveří vletěl mladý muž. "Máme tu únik, pane!" 
Vrchní vědec v bílém plášti se rychle zvedl z koženého, polstrovaného křesla. 
"Objekt 23 084 se vymkl kontrole. Odebírali vzorek a prorazil sklo! Nemohli jsme tomu zabránit!" Vysvětloval situaci Dan. 
"Kde je!" Znervóznil vedoucí projektu. 
"Místnost 714." Dan se zastavil. Muž pokračoval dál v cestě. Genetický odborník, slečna Jessi Devinsnová, která původně pochází z Kanady, běžela po boku svého šéfa Denise Klementa. Byl to třicetiletý, vysoký výzkumník. Jeho otec pocházel z Čech a matka ze Slovenska. Jak ho popsali doktoři: nad míru inteligentní a schopný. Ano, měli pravdu, avšak nadmíru bylo nadmíru. Sám vytvořil ve dvaceti letech společnost KORA a začal nesmyslný program, vylepšit lidstvo. 
    Objekt 23 084 se krčil v rohu temné místnosti, jejíž účel byl, vývin potravy. "Pane Klemente, objekt nereaguje na instrukce." 
Polil jej studený pot, věděl, že tento problém nejde vyřešit snadno, možná vůbec. Tvor vystrašeně dýchal. "Jen klid. Nic se ti nestane." Jeho napůl lidská hlava střelila pohledem k Denisovi. Pokus 23 084 měl částečně geny hada. Jeho tělo získalo jedinečný vzhled i dokonalou pohyblivost. Zasyčel a jeho mrštný jazyk výhružně tancoval okolo prodlouženého nosu. Samozřejmě, každý mohl čekat že to nebude jen tak, upravovat lidská embrya. V tuto chvíli jeho tvůrce stál naproti svému výtvoru, dítěti i vrahovi. Vše co během deseti let budoval se ve zlomku sekundy obrátí v konec světa. V konec lidstva. 

Česká Republika, 2123
2.
   "Počkej, zlato." Upozornil Elen, její přítel. "Pomůžu ti." Vzal ji tašky a odnesl do domu.
 Stalo se něco, s čím by nikdo nikdy nepočítal. Genetické pokusy se začali křížit s lidstvem. Populace byla takřka vyhlazena. Pár Barnettových nebyli výjimka. Elen byla kříženka kočky, za to Bob, který vynikal svojí houževnatou povahou, měl část vlčích genů, které se projevovaly převážně pod tlakem. Všichni na dnešním světě měli lidský a zvířecí základ. Jsou ale výjimky. A to dvě rodiny. Devinsnovi a Lestterovi. Ano, Jessi Devinsnová jako jedna z mála přežila ten osudný den ve společnosti KORA a je zakladatelkou "čistého" rodu. Lestterovi jsou původem z nějakého vzdáleného ostrova, kterého se změny takřka nedotkly. Tato rodina měla velký počet členů. Odhadovalo se na něco přes sto. Většina nové populace se stáhla do Evropy. Není to tak kritické, jak to vypadá. Čistý člověk to má jednoduché. Míšenec jej uctívá. Není však život bez zla. Existuje sekta jejíž účel je tyto "čistý" vyhladit a nastolit nový, vlastní řád. Taková je realita, život skončil, začíná boj o život. 
   "Zdravím." Pozdravil syn Joe. Jeho geny byli velmi podivné. Nikdo neodhadl co je zač. Vypadal jako člověk, hlas neměl žádným způsobem zbarvený a chování normální. Jako by nepocházel od geneticky upravených rodičů. Avšak poklad je vždy ukrytý pod povrchem. Joe měl jinou stavbu kostí a tak se mohl kdekoliv protáhnout a kamkoliv vylézt. Měl také na dotek tvrdší kůži a proto nemohlo nic proniknout do těla a ublížit mu. 
"Neměl jsi být ve škole?" Zeptala se starostlivě Elen. 
"Mám rande, mami!" Oslovil ji přesně jako světem unavený teenager. 
"Ale proto nemůžeš vynechat školu!" Joe měl před třemi měsíci sedmnáct let. Jeho hnědé vlasy, které měl upravené podle nejnovějšího trendu, se leskli na jarním slunci. Počasí se vyvíjelo a změnilo k jinému obrazu, zavinil to hlavně zničení deštných pralesů. Zima byla slabá a léta dusná. Na podzim byli různé bouře, hurikány a tornáda. Obyvatelé přes klidné období dělali zásoby a na divoké časy zalezli do sklepů a krytů. Dnes je na zemi díky válce, přibližně 2 miliardy obyvatelstva. Málo? Nikdo by nic tahového neřekl. Někteří Gendroidi nejsou zrovna z milých tvorů, mají zabrané ostrovy a to jim bohatě stačí. Pokud by jste hledali klidné místečko pro rodinu, je to právě v České Republice. Gendroidi se ze začátku odstěhovali od místa činu. Ale postupem času se navrátili do této krajiny. Vyrostla malá městečka. Odklidily se zbytky vraků a svět znovu žije. Normální člověk, který by prošel do budoucnosti, by se divil jak dokáže fungovat tolerance a klid mezi takovými "mutanty". Pokud by vstoupil na území Britských Ostrovů, ucítil by strach a smrt. Možná i z vlastní situace. Ale vraťme se radši do Evropy.

13 hodin, parkoviště u bývalého nákupního centra
3.
   Joe čekal už hodinu na jeho dívku. Mohl si myslet, že to na něj jenom hraje. Kdo by si ho taky všiml co? Ozval se zvučný smích. Nejméně pět dívek se vyřítilo zpoza rohu. 
Celou dobu ho sledovaly. "Ahoj, Joe!" Pozdravila jej Ary. "Co tu děláš? Čekáš na mě?" Zasmála se a mrkla na své kamarádky. 
"Ary, já myslel, že my dva, spolu." 
"Háá! Ty si myslíš, že bych si všimla někoho jako ty?!" 
Nevěřil vlastním uším. "To by stačilo!" Zakřičel. Zvedl se vítr. Soustředil se na zlo, které mu způsobila vnitru. Ary zčervenaly tváře a spadla na zem. 
Její věrné kamarádky začaly ječet. "Ary! Prober se. Co se stalo?! Jsi v pořádku? Prosím! Co se to stalo."
"Holky, musíme jít! Je divný, proboha!" Zavelela Ary. Ještě omámená z nedostatku kyslíku se opírala při chůzi o ramena poskoků.
Joe byl vylekaný na tolik, že se zmohl jen na útěk. Běžel kilometr než se zastavil u vchodových dveří. 
"Jsi tu brzo, zlatíčko." Neodpověděl. Běžel do prvního patra, kde měl svůj pokoj. Zabouchl za sebou a zamkl. Musel se osprchovat. Potřeboval ze sebe splavit ten pocit. Zápach zmatku, který zanechala událost, jež se stala na parkovišti. Oblékl se do pohodlných tepláků a vytahaného, sluncem vyšisovaného trika. Položil se na postel. Nikdy se u něj žádná schopnost neobjevila. Přemýšlel o tom nejméně hodinu. Nevěděl kde začít. Nemá smysl se s tím dneska zaobírat. Vzal z pod postele kladivo a blížil se k oknu. Potřeboval spravit díru, kterou zanechal minulý hurikán. Vybít si vztek na něčem neživém. 
"Ahoj, mami." políbil Elen na čelo. 
"Tak co jak dopadlo rande?" 
"Nevyšlo to." podíval se z okna. "Jdu pomoc tátovi. Zaliji trávník." Vzal si bundu a otevřel dveře. 
"Joe? Nechceš mi něco říct?" 
Zastavil se. "Ne mami." 

 


Anketa

Chcete v příběhu Společnost KORA postavy?

... ano
... rád/a si je domyslím sama

Komentáře

1 Das Das | Web | 29. září 2009 v 16:07 | Reagovat

drsnéé.. hééj s tima genama jsem něco četla.. Kočíči holka.. bylo to hustý.. ale tohle.. vypadá to zajmavě, du číst dvojku!! x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama