Září 2009

2. Budoucnost

29. září 2009 v 15:51 | Ahena

  • Společnost KORA | Kapitola 2. Budoucnost

Česká Republika, 2123

"Počkej, zlato." Upozornil Elen, její přítel. "Pomůžu ti." Vzal jí tašky a odnesl do domu. Bylo to přesně 118 let od zabití uznávaného vědce a jeho týmu. Stalo se něco, s čím by nikdo nikdy nepočítal. Genetické pokusy se začali křížit s lidstvem. Po jednom století nebylo čisté rasy. Pár Barnettových nebyli výjimka. Elen měla v sobě nejvíce kočičích genů a její manžel Bob zase vlčí. Všichni na dnešním světě měli lidský a zvířecí základ. Jsou ale výjimky. A to dvě rodiny. Devinsnovi a Lestterovi. Ano, Jessi Devinsnová jako jedna z mála přežila ten osudný den ve společnosti KORA a je zakladatelkou "čistého" rodu. Lestterovi jsou původem z nějakého vzdáleného ostrova, kterého se změny takřka nedotkly. Tato rodina měla velký počet členů. Odhadovalo se na něco přes sto. Většina "lidstva" se stáhla do Evropy. Není to tak kritické, jak to vypadá. Čistý člověk to má jednoduché. Špinavý jej uctívá až ochraňuje. Není však život bez zla. Existuje sekta jejíž úcel je tyto "čistý" vyhladit a nastolit nový, vlastní řád. Taková je realita, život skončil, začíná boj o život.

"Ahojte, rodiče." Pozdravil Elen a Boba jejich syn Joe. Jeho geny byli velmi podivné. Nikdo neodhadl co je zač. Vypadal jako člověk, hlas neměl žádným způsobem zbarvený a chování normální. Jako by nepocházel od genově upravených rodičů. Avšak poklad je vždy ukrytý pod povrchem. Joe měl jinou stavbu kostí a tak se mohl kdekoliv protáhnout a kamkoliv vylézt. Měl také na dotek tvrdší kůži a proto nemohlo nic proniknout do těla a ublížit mu. "Neměl jsi být ve škole?" Zeptala se starostlivě Elen. "Mám rande, mami!" 'Mami' řekl obzvláště pohoršeně. "Ale proto nemůžeš vynechat školu!" Joe měl před třemi měsíci sedmnáct let. Jeho hnědé vlasy, které měl upravené podle nejnovějšího trendu, se leskli na jarním slunci. Počasí se vyvíjelo a změnilo k jinému obrazu, zavinil to hlavně zničený deštný prales. Zima byla slabá a léta dusná. Na podzim byli různé bouře, hurikány a tornáda. Obyvatelé přes klidné období dělali zásoby a na divoké časy zalezli do sklepů a krytů. Dnes je na zemi díky válce, přibližně 2 miliardy obyvatelstva. Málo? Nikdo by nic tahového neřekl. Někteří Gendroidi nejsou zrovna z milých tvorů, mají zabrané ostrovy a to jim bohatě stačí. Pokud by jste hledali klidné místečko pro rodinu, je to právě v České Republice. Gendroidi se ze začátku odstěhovali od místa činu. Ale postupem času a křížení se navrátili do této krajiny. Vyrostli malá městečka. Odklidili se zbytky vraků a svět znovu žije. Normální člověk, který by prošel do budoucnosti, by se divil jak dokáže fungovat tolerance a klid mezi takovými "mutanty". Pokud by vstoupil na území Britských Ostrovů, ucítil by strach a smrt. Možná i z vlastní situace. Ale vraťme se radši do Evropy. "Ale ať jsi v sedm doma, musíme ti s tátou něco říct.

1. Společnost KORA

29. září 2009 v 15:51 | Ahena

  • Společnost KORA | Kapitola 1. Společnost KORA
Česká Republika, společnost KORA, 1998
1.
  "Devadesát procent pokusů se nepodařilo, nemůžeme začít znova. Pane, bude problém." Odbornice na genetiku měla pravdu. V tu chvíli se rozkřičel alarm. 
Do dveří vletěl mladý muž. "Máme tu únik, pane!" 
Vrchní vědec v bílém plášti se rychle zvedl z koženého, polstrovaného křesla. 
"Objekt 23 084 se vymkl kontrole. Odebírali vzorek a prorazil sklo! Nemohli jsme tomu zabránit!" Vysvětloval situaci Dan. 
"Kde je!" Znervóznil vedoucí projektu. 
"Místnost 714." Dan se zastavil. Muž pokračoval dál v cestě. Genetický odborník, slečna Jessi Devinsnová, která původně pochází z Kanady, běžela po boku svého šéfa Denise Klementa. Byl to třicetiletý, vysoký výzkumník. Jeho otec pocházel z Čech a matka ze Slovenska. Jak ho popsali doktoři: nad míru inteligentní a schopný. Ano, měli pravdu, avšak nadmíru bylo nadmíru. Sám vytvořil ve dvaceti letech společnost KORA a začal nesmyslný program, vylepšit lidstvo. 
    Objekt 23 084 se krčil v rohu temné místnosti, jejíž účel byl, vývin potravy. "Pane Klemente, objekt nereaguje na instrukce." 
Polil jej studený pot, věděl, že tento problém nejde vyřešit snadno, možná vůbec. Tvor vystrašeně dýchal. "Jen klid. Nic se ti nestane." Jeho napůl lidská hlava střelila pohledem k Denisovi. Pokus 23 084 měl částečně geny hada. Jeho tělo získalo jedinečný vzhled i dokonalou pohyblivost. Zasyčel a jeho mrštný jazyk výhružně tancoval okolo prodlouženého nosu. Samozřejmě, každý mohl čekat že to nebude jen tak, upravovat lidská embrya. V tuto chvíli jeho tvůrce stál naproti svému výtvoru, dítěti i vrahovi. Vše co během deseti let budoval se ve zlomku sekundy obrátí v konec světa. V konec lidstva. 

Česká Republika, 2123
2.
   "Počkej, zlato." Upozornil Elen, její přítel. "Pomůžu ti." Vzal ji tašky a odnesl do domu.
 Stalo se něco, s čím by nikdo nikdy nepočítal. Genetické pokusy se začali křížit s lidstvem. Populace byla takřka vyhlazena. Pár Barnettových nebyli výjimka. Elen byla kříženka kočky, za to Bob, který vynikal svojí houževnatou povahou, měl část vlčích genů, které se projevovaly převážně pod tlakem. Všichni na dnešním světě měli lidský a zvířecí základ. Jsou ale výjimky. A to dvě rodiny. Devinsnovi a Lestterovi. Ano, Jessi Devinsnová jako jedna z mála přežila ten osudný den ve společnosti KORA a je zakladatelkou "čistého" rodu. Lestterovi jsou původem z nějakého vzdáleného ostrova, kterého se změny takřka nedotkly. Tato rodina měla velký počet členů. Odhadovalo se na něco přes sto. Většina nové populace se stáhla do Evropy. Není to tak kritické, jak to vypadá. Čistý člověk to má jednoduché. Míšenec jej uctívá. Není však život bez zla. Existuje sekta jejíž účel je tyto "čistý" vyhladit a nastolit nový, vlastní řád. Taková je realita, život skončil, začíná boj o život. 
   "Zdravím." Pozdravil syn Joe. Jeho geny byli velmi podivné. Nikdo neodhadl co je zač. Vypadal jako člověk, hlas neměl žádným způsobem zbarvený a chování normální. Jako by nepocházel od geneticky upravených rodičů. Avšak poklad je vždy ukrytý pod povrchem. Joe měl jinou stavbu kostí a tak se mohl kdekoliv protáhnout a kamkoliv vylézt. Měl také na dotek tvrdší kůži a proto nemohlo nic proniknout do těla a ublížit mu. 
"Neměl jsi být ve škole?" Zeptala se starostlivě Elen. 
"Mám rande, mami!" Oslovil ji přesně jako světem unavený teenager. 
"Ale proto nemůžeš vynechat školu!" Joe měl před třemi měsíci sedmnáct let. Jeho hnědé vlasy, které měl upravené podle nejnovějšího trendu, se leskli na jarním slunci. Počasí se vyvíjelo a změnilo k jinému obrazu, zavinil to hlavně zničení deštných pralesů. Zima byla slabá a léta dusná. Na podzim byli různé bouře, hurikány a tornáda. Obyvatelé přes klidné období dělali zásoby a na divoké časy zalezli do sklepů a krytů. Dnes je na zemi díky válce, přibližně 2 miliardy obyvatelstva. Málo? Nikdo by nic tahového neřekl. Někteří Gendroidi nejsou zrovna z milých tvorů, mají zabrané ostrovy a to jim bohatě stačí. Pokud by jste hledali klidné místečko pro rodinu, je to právě v České Republice. Gendroidi se ze začátku odstěhovali od místa činu. Ale postupem času se navrátili do této krajiny. Vyrostla malá městečka. Odklidily se zbytky vraků a svět znovu žije. Normální člověk, který by prošel do budoucnosti, by se divil jak dokáže fungovat tolerance a klid mezi takovými "mutanty". Pokud by vstoupil na území Britských Ostrovů, ucítil by strach a smrt. Možná i z vlastní situace. Ale vraťme se radši do Evropy.

13 hodin, parkoviště u bývalého nákupního centra
3.
   Joe čekal už hodinu na jeho dívku. Mohl si myslet, že to na něj jenom hraje. Kdo by si ho taky všiml co? Ozval se zvučný smích. Nejméně pět dívek se vyřítilo zpoza rohu. 
Celou dobu ho sledovaly. "Ahoj, Joe!" Pozdravila jej Ary. "Co tu děláš? Čekáš na mě?" Zasmála se a mrkla na své kamarádky. 
"Ary, já myslel, že my dva, spolu." 
"Háá! Ty si myslíš, že bych si všimla někoho jako ty?!" 
Nevěřil vlastním uším. "To by stačilo!" Zakřičel. Zvedl se vítr. Soustředil se na zlo, které mu způsobila vnitru. Ary zčervenaly tváře a spadla na zem. 
Její věrné kamarádky začaly ječet. "Ary! Prober se. Co se stalo?! Jsi v pořádku? Prosím! Co se to stalo."
"Holky, musíme jít! Je divný, proboha!" Zavelela Ary. Ještě omámená z nedostatku kyslíku se opírala při chůzi o ramena poskoků.
Joe byl vylekaný na tolik, že se zmohl jen na útěk. Běžel kilometr než se zastavil u vchodových dveří. 
"Jsi tu brzo, zlatíčko." Neodpověděl. Běžel do prvního patra, kde měl svůj pokoj. Zabouchl za sebou a zamkl. Musel se osprchovat. Potřeboval ze sebe splavit ten pocit. Zápach zmatku, který zanechala událost, jež se stala na parkovišti. Oblékl se do pohodlných tepláků a vytahaného, sluncem vyšisovaného trika. Položil se na postel. Nikdy se u něj žádná schopnost neobjevila. Přemýšlel o tom nejméně hodinu. Nevěděl kde začít. Nemá smysl se s tím dneska zaobírat. Vzal z pod postele kladivo a blížil se k oknu. Potřeboval spravit díru, kterou zanechal minulý hurikán. Vybít si vztek na něčem neživém. 
"Ahoj, mami." políbil Elen na čelo. 
"Tak co jak dopadlo rande?" 
"Nevyšlo to." podíval se z okna. "Jdu pomoc tátovi. Zaliji trávník." Vzal si bundu a otevřel dveře. 
"Joe? Nechceš mi něco říct?" 
Zastavil se. "Ne mami." 


Epizody KORA

29. září 2009 v 15:50 | Ahena

> Ve Společnosti se vyskytla předpovídatelná situace


Supernatural postavy

16. září 2009 v 17:04 | Ahena
Dean Winchester
Zkráceně: Miluje rodinu, ženy, hamburgery, pivo, černou kávu, svoje auto Chevy Impala'67, klasický Rock, slovo 'Dude' a frázi 'Son of a bitch'. Nesnáší démony, projevy citů, anděly, letadla, jakékoliv narážky na sexuální orientaci. Je hledán za tři vraždy, ničení hrobů a podvodů. Narodil se 24. I. I979 v Lawrence - Kansas. Byl přeurčen pro Michaela, jako 'nádoba'.

Dean si naproti mladšímu bráškovi pamatuje více z onoho večera, kdy zemřela jejich matka. Byl vychováván otcem jako lovec. Jezdili přes státy a bydleli v motelech. Deanův úkol byl chránit Sammyho. Tato vlastnost mu zůstala až do dospělosti. Později je Sam opustil, studovat univerzitu a na Dean zůstal úkol pokračovat v rodiném podniku. I když to nikdy neřekne dobrovolně, záviděl mladšímu bratrovi jeho volnost, že mohl utéct a Dean musel zůstat s otcem. Přes to se za 22 let objeví u Sammyho v bytě a žádá o pomoc s hledáním otce, který šel na lov a dlouho se neozval. Po náhlé, nečekané a násilné smrti Samovi přítelkyně Jessiky se bratři vydávají najít vraha jajich matky a Jess - žlutookého démona. Cestou se Dean snaží poznat Sama, znovu k sobě nalézají cestu.
Sam Winchester
Zkráceně: Miluje rodinu, studium a svůj notebook. Má strach z klaunů, nesnáší žluto-okého démona, který mu zabil matku a přítelkyni Jess. Také nerad, když se na něj dívají jak na zrůdu. Chtěl by se vrátit zase do bezpečného života a studovat práva. Narodil se 2.5.I983 v Lawrence - Kansas, je jedním z tvz. psychických dětí - Vidí budoucnost, dokáže vymýtit démona a po případě zabít (však se musí posílit) a trochu ovládat telekinezi

Sammy nikdy netoužil po životě lovce, jeho sen byl usadit se, vystudovat školu a založit rodinu. Jedné noci se u něho v bytě objevil starší bratr Dean. Žádal po něm pomoc při hledání otce. Sam souhlasil, pod podmínkou, že se do pondělí vrátí aby mohl udělat pohovor. Bratři vyřeší případ a vrací se zpět. Dean se snaží přemluvit Sammyho aby s ním pokračoval v hledání, na souřadnicích které jim otec zanechal v jeho drahocenném deníku. S tím nesouhlasí a vrací se domů za přítelkyní Jess. Tak ho čeká hrozný nález! Žlutooký démon udeřil znovu a vzal život Jessice. Dean vytáhne Sama z hořící budovy a tak se vydávají na dlouhou cestu.
Bobby Singer
Zkráceně: Nikdy nejde bez své staré kšiltovky. Winchesterovy kluky miluje jako vlastní. Jeho lovecká kariéra začala po té co byl nucen zabít svoji manželku, kterou posedl démon.

Bobby je dlouholetý rodinný přítel. Má velké zkušenosti s nadpřirozenými bytostmi. Lovcem se stal po té, co byl nucen zabít svoji milovanou ženu. Byla posednutá démonem a jinou možnost než zabití Bobby neznal. Proto si do teď její smrt vyčítá a není se vším smířen. Nesnáší když se Dean a Sam hádají, vždy se je snaží urovnat. Také jim dost pomáhá když jsou v nesnázích.

Recepty

16. září 2009 v 16:36 | Ahena

> Přílohy
> Zákusky
> Zmrzliny

20. Vymítání

16. září 2009 v 11:37 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 20. Vymítání

Probudila jsem se přesně v 21:3o. Byl čas na Adama. Ambrey a Zar na mě měli čekat před domem. Vzala jsem si na sebe tepláky a černou mikinu. Pohodlnost především?

Seběhla jsem schody a vzala v poličce nářadíčko. Vyšla jsem ze dveří. "Ahoj, Aheno." Poznala jsem hlas Ambreyho. Neotočila jsem se, ale zůstala na místě a sklonila hlavu. "Ahoj, Ambrey. Jak se daří?" "Ty víš, jak se mi daří. Tvoje schopnosti se museli vyvinout na tolik, aby mohla přečíst každou mysl bez omezení." Udělala jsem prudký pohyb na patě tenisek. "Nesešli jsme se tu dnes, abychom zkoumali moje schopnosti, ale abychom vyhnali toho ďábla z těla Adama. Kde vlastně je?" Zar se do toho vložil. "Museli jsme ho připoutat zlatým řetězem, aby neutekl." Šlo vidět, jak je to sžírá, ale nemají na vybranou! Musí to dělat. "Máme všechno?" Znervózněl Ambrey. "Svíčky, kříže, svěcenka, kůly …" "Na co bereš pro boha kůly!" Okřikl mě Ambrey.
"Lásko, Ahena vše dělá s čistými úmysly. Nevíme co od Adama čekat, je jiný, už to není ten starý Ad. Je v něm ďábel!" Chitil ho za rameno Zar. Ambrey se uvolnil a vzdychl do země. "Tak jdeme."

Cesta byla tichá, beze slova jsme přišli do mého bývalého bytu. Tma nás pohltila při překročení trámu. Po slepu jsem zapalovala svíčku jednu po druhé. Rozestavěla jsem je po pokoji, až byla místnost zase tou starou a veselou. "Kde je?" Neviděla jsem asi záblesk řetězu, neslyšela jsem srdce ani dech. "Tady jsem. Ale Nedostanete mě z tohoto těla! Pokud vymítíte mě, zabijete Adama! Je to nevyhnutelné! Já a Adam, nebo nikdo!" Řekla postava vystupující za křeslem. "Nekecej, už jsem se s takovou situací setkala a nikdo nezemřel, krom upíra!" Pronesla jsem tichým, ale rázným hlasem. Byla jsem hrdá na svoji přesvědčivost. "Lžeš lovkyně! Já jsem první pokus! Nikdo před námi to nezkusil!" Změnil tón hlasu. "Ale zkusil, v mé rodině se to děje už desetil…" "Ne! To není možné!" Podívala jsem se na zmateného Ambreyho. "Co se to děje! Kolik má v sobě osob!" S těmito slovy jsem přiskočila ke klukům. "Tři. Jednoho vládce, Poskoka a lovce démonů, který se stal upírem před nedávnem." Nemohla jsem uvěřit, že by lidský mozek mohl uchovat v pořádku více jak dvě osobnosti. Adam musel být velmi inteligentní a jeho mozek výkonný. "Jdeme na to, ale nevím, jestli tři vědomí dokážu odvolat." Sedli jsme si do kruhu, chytli za ruce a odříkávali prosbu: 'Aqueles que têm pecado sair. Os que ficam no corpo.' což znamená přibližně: 'Ty, který jsi zhřešil, odejdi. Ty, kterému patří tělo, zůstaň.'Tak jsme opakovali snad dvě stě krát. Po "chvíli" se něco začalo dít. Adamovo tělo se začalo natahovat, jako by z něho někdo chtěl vystoupit. Zabralo to? Nepřestávali jsme opakovat prosbu. Nakonec dvě cizí duše odletěly. Adam v křečích ležel na zemi. Bojoval. Vyháněl toho ďábla. Prudce jsem vstala, vytáhla za opaskem zlatý kříž a svěcenku. Bude to bolestivé jak pro upíra, tak pro Adama. Prudce jsem položila Kříž na Adamovu hruď a šeptala rázně prosbu: "Vystup ty, nemrtví. Vystup ty, nemrtví. Vystup ty, nemrtví." Upír se z Adamova těla dral jako ptáče z vajíčka. "Vystup ty, který udělal tolik hříchů!" Vládce vyletěl z těla a nastal požadovaný klid. Moc velký klid, něco nebylo v pořádku. Adam! Nedýchal! Zkusila jsem tep, nic. Žádný náznak života!

Zoe Leyle Pollanisechi

14. září 2009 v 20:59 | Ahena



Jméno: Zoe Leyle Pollanisechi
Věk: 2ooo let, zamrzla na 23 letech
Poslání: Většinou stojí ve předu na obranu
O ní: Zoe je velmi drsná dívka. Její půvab spočívá v její opovrženosti pro okolní svět. Charaktizujou jí rezavé vlasy a drobná postava .. tvoří pár s Daretem

Záhada Betonového Chodníčku

14. září 2009 v 20:29 | Ahena

> Proš se sešli staré známe .. ?

Váňa

14. září 2009 v 20:25 | Ahena



Jméno: Váňa (celé jméno už zapoměl)
Věk: 1340 let, v lidských kolem 28
Poslání: Váňa je člen Gustel rodiny. Většinou je někde v pozadí a prozkoumává mysle.
O něm: Je tichý, nepotřebuje se prosazovat, ale když něco řekne, je to většinou vtipné a inteligentní. Tvoří pár s Teou. Vůdkyní rodiny


Rebeka

14. září 2009 v 20:08 | Ahena





Jméno: Rebeka (celé jméno zapoměla)
Věk: 2oo let, Lidské: 24
Poslání: Měla vybrat a přivést nového členarodiny, to ona vybrala Adžinu
O ní: Je velmi podivínská, neumí se moc ovládat avšak má zkušenosti. Ona bývá vyslána vždy na akce. Chodí s ještě zvláštnějším Jerrym


Adžina Lun Meunerojová

14. září 2009 v 19:35 | Ahena



Jméno: Adžina Lun Meunerojová
Věk: 18 let
Poslání: Zachránit rod
O ní: Adžina je trochu zmatená a problematická dívka. Je napůl čiňanka. Nejde to v dospělosti moc poznat je světlá a oči jen mírně. Má čínskou kvalitu vlasu, to jí záviděli spolužačky ve vyších ročnících. Jako malá ztratila rodiče. Dostala se do děckého domova a vystřídala čtyři rodiny. Miluje hudbu, k osumnácti dostala velké jmnění a koupila dům. Potom se stalo něco nevídaného ...


Postavy Neboj

14. září 2009 v 19:26 | Ahena

> Hlavní postava příběhu Neboj Bolí To Jen Chvíli
> Půvabná upírka, vybírá nové členy
> Upír jehož schopnost je číst myšlenky
> Nejdrsnější člen rodiny ;)
> Nejukecanější 8)
> Hlava rodiny
> Namyšlený, arogantní, nejlepší ;)
> Uzavřený ale nepostradatelný

Tomáš Tomas Skalický

14. září 2009 v 19:20 | Ahena





Jméno: Tomáš Tomas Skalický
Věk: 2o let
Poslání: Chodil chvíli s Ahenou, ta ho díky nehodeě Adama opustila
O něm: Dvě slova: Perfektní Muž. Každá žena by takového chtěla, je pozorný, hodný, inteligentní, vtipný, krásný, sladký. Ale Ahena touží po muži, který žije divoce a nespoutaně. Ahena nikdy nepotřebovala vtah, když však poznala Tamáše rozhodla se udělat vyjímku. Byla zaslepena láskou a díky tomu málem zemřel Adam, proto Toma opustila a začala jednat na vlastní pěst. Co bude s Tomem? Vrátí se? Dozví se co je Ahena zač? Nechme se překvapit ;)

Neboj Bolí To Jen Chvíli

14. září 2009 v 18:51 | Ahena

> Adž začíná samostatně žít ... Jak to bude dál? Kdo je Rebeka?

Aldezard sa'Vednella

14. září 2009 v 17:49 | Ahena




Jméno: Aldezard sa'Vednella
Věk: 126 let, zamrzlí ve věku 23 let
Poslání: Pomáhá svičit mladé, je přítel a pomocník Ambreye
O něm: Pro Ambryho by udělal cokoliv, vzdal by se všeho! Je sarkastický, ironický a velmi citliví. Nikdy nezapomene na žádné výročí či svátek. Vyniká v boji s tyčema.


Postavy Být Lovcem

13. září 2009 v 22:12 | Ahena

> Hlavní postava a tak trochu autorka samotná
> Pološílený student milující konspirační teorie. Pomocník Aheny
> Démon, učitel a otec všech lovců v Obřanském revíru
> Pomocník a přítel (partner ;D) Abmreyho. Učitel
> Ex Aheny
> Lovkyně, přítelkyně Adama, učenka Aheny

19. Učitelka

13. září 2009 v 22:08 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 19. Učitelka

Po třech hodinách hledání Selene jsem to vzdala. Šla jsem do práce. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. "Jedny hranolky, prosím." Otočila jsem se na zákazníka. Byl to Adam. "Jistě." Šla jsem vyřídit objednávku. Jelikož bylo poledne, nemohl být žádný upír nebo jiná temná bytost. To mě uklidnilo. Nabrala jsem je a zeptala jsem se co by chtěl ještě a nabídla novou akci '1 plus 1 zdarma'. Šlo o takové hnusné, přesládlé omáčky. Nechtěl a dal si s úsmevem hranolky. Sedl si ke stolku a pozoroval mě. Musím říct že to není nic příjemného. Konec směny byl příjemný. Adam někam zmizel a naše parta uklízela poslední stoly. Honzovi jsem říkala o nové střílečce a on o nějaké jiné akční hře. Měli jsme toho hodně společného. Takového můžete najít jenom kamaráda. Holka taková být nemůže.

"Dobře, tak zítra." Mávl za mnou Jan a já klidně pokračovala v cestě. Procházel jsem parkem, ale tam kde jsem si vždy seděla, bylo obsazeno. Znova ten posměšný výraz. "Můžeš mě přestat sledovat!?" Zakřičela jsem na rozvaleného Adama. "Hm, ne." odpověděl bez změny výrazu. "Co od mě chceš!?" Pokrčit rameny. "Nic, užívám si venkovního, čistého vzduchu. Tolik se změnilo za ten měsíc." Sedla jsem si vedle něj. "Nemohu spát od toho vašeho, nočního rozhovoru. Když ses probudil tak jsem spala vyčerpáním, byl to kritický týden bez spánku s dávkami kofeinu. Lung do mě cpal různý bylinky, ale nevím jestli mi to neuškodilo.Asi to na mě bylo moc, když jsi začal vzlykat bolestí. Usnula jsem. Ano. Ale to bylo naposled za tento měsíc." Kopla jsem do šutru, který se líně válel na zemi. "Aheno, přestaň si to vyčítat. Šel jsem sám. Měl jsem si vzít kluky, no Ambreyho a Zara." Tak teď jsem byla zmatená. Včera mě setřel a dneska mě uklidňuje. "Adame! Co se ti stalo?" Zhluboka se nadechl. "Vstoupil jsem dovnitř. Vše bylo dost jednoduché. Zabil jsem nějak třináct upírů. Pak si pamatuji jen útržky. Okolo byli upíři, svíčky-což nechápu, jelikož oheň nemají v lásce,smrdělo to tam po mrtvých zvířatech a hlasy mě obklopovali čím dál víc. Nakonec, s nějakými latinskými slovy, mi Vyšší upír udělal tohle." Ukázal na jizvu. "Myslím, že mi tam přenesl kousek sebe, nebo jiného upíra. Ráno nevím co jsem dělal. Ale Ambrey mi vždy naznačil to co jsem ti teď řekl." Neuvěřitelné, že by upíři našli nějaký způsob,jak žít zdravě déle než obvykle? "Takže jsi to včera nebyl ty?" "No, částečně ano, ale byli to jen moje myšlenky. Ztvárnil to někdo jiný. Nikdy v životě bych ti nic co by tě urazilo neřekl. Nepamatuji se co se stalo. Ale vidím, že tě to ranilo." Přitáhl kámen zpět. "Jak …" Pokrčil rameny. "To teď též dokážu. Pohybovat věcmi." "Ale každý lovec může mít jen jednu schopnost. Ty máš rychlost." "Ano, začal jsem je objevovat po probuzení." Takže jich bylo víc. "Je?" Přikývl. "Ještě umím člověka umlčet." Vzpomínka. "Ano, to jsem viděla." Naskočila mu husina. "Já jsem na tebe použil schopnost!? Měli by mě zavřít do klece!" S tím jsem nesouhlasila. "Ne Adame, měli by jsme tě vyčistit." Vzdychl si. "A jak to chceš udělat?" "To ještě nevím. Ale s kluky počítat nemůžeme, ne?" "Ale můžeme, Ambeyovi se po tobě stýská, ale nerad dává své city na venek, když je uražený." "Dobře, tak se ho zeptej. Teď musím." zvedla jsem se "Jsem ráda, že jsem tě neztratila." Objali jsme se.

Šla jsem na výcvik holek. Zoe si do toho nechtěla nechat kecat, ale Niki pracovala dobře. Už to začalo.

18. Nápad

13. září 2009 v 22:08 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 18. Nápad

Stáli jsme naproti sobě. Já odříkávala modlitbu. Nebála jsem se o sebe, ale o něj. Choval se jinak, zle. "Adame, ráda tě vidím." řekla jsem skoro dokonale. "Ano? Já jsem myslel že budeš mít alespoň jednu výčitku." To mě ranilo. "Ani nevíš kolik jich mám. Od té doby nemohu spát." Udělal krok v před. "Ano? Já vyděl něco jiného. Když jsem se probudil." Naskočil mi ten okamžik." Toho dne jsem ještě odešla. "Co jsi řekl Lungovi?" Zamračil se. "To ti nemohu prozradit." Teď jsem popošla já. "Proč?!" Zavrtěl hlavou. "Z jistých důvodů." Odfrkla jsem. "Jistě, takže to bylo něco mezi vámi, já jsem se tam o tebe bála skoro dva týdny a ty si přeješ abych odešla. Skvělé." "Měl jsem k tomu důvod, Aheno." Zavrčela jsem. "Jasně, ten důvod bych chtěla znát!" Zavrtěl klidně hlavou. "Nikdy." A znovu zmizel ve stínu stromů.

Půl noc. Dnes už nic nedám. Jdu domů. Po cestě jsem nemohla Adama dostat z hlavy. Co to znamenalo. Proč byl tak klidný. Rychlí. Okouzlující. "Stop!" Ozvalo se za mnou. Cítila jsem přítomnost člověka už od našeho rozhovoru. Dívka mě celou dobu sledovala. "Co je mladá?!"Pomalu jsem se otočila. Mířila na mě menší kuš. "No tak to ho-hou! S tímhle by sis neměla zahrávat, malá." Zamířila mi na srdce."Neříkej mi malá! Dívej na sebe, upírko." Nadzvedla jsem obočí. "Co prosím?" "Já vím co jsi zač. Ambrey mi vše vysvětlil." To jméno. Srdce se mi rozbušilo. "Jak! Od kuď znáš Ambreyho!" Trochu svěsila zbraň a naklonila hlavu. "Co, ty ho znáš?" Divné, Ambrey mluví jen s budoucími lovci a lovci. Teda Zar, na něho jsem zapomněla, ale s tím se nejen baví. "Samozřejmě, ten mě vycvičil, ale pak …" Odkašlala jsem si, dívka svěsila zbraň. V jejich myšlenkách jsem rozeznala něco o Ambreyovi. Měla ho ráda, dokonce ho možná milovala, ale pak řekl že její výcvik nemá cenu. Teda, bylo to více rozvedené. "Ty jsi měla být lovkyně, Nikol?" Přikývla, ale pak se zarazila. "Já jsem ti jméno neřekla." "To je na dlouhé vyprávění. Ale pokud chceš, mohu tebe pozvat na čaj." "Nevím." Pokrčila jsem rameny. "Jak vidím, doma tě nečekají." Souhlasila.

"Takže umíš číst v mysli, když jde o tebe?" Vydechla. "No, jen špatne, jako cizí jazyk. Chápeš, trvá to dlouho a pokud máš zmatené myšlení tak vůbec." Oddělala si vlasy z očí. Daniela nám přinesla čaj. Poděkovali jsme. Daniela sedla po mé pravici. Usrkávala kávu. Já jsem míchala čaj. Xavier vrčel opodál, nespokojený z mého počínání. "Kolik jsi zabila upíru?"To bylo na Xava asi moc a tak se rozhodl hlasitě odejít. "Nevím, po pětistovce jsem přestala počítat." Pokrčila jsem rameny a napila se vychlazeného čaje. Niki vykulila oči. "Wow, tak to je hustý!" "To že zabiješ, není nic na chlubení, právě naopak, nejsem na to hrdá, ale jinak by nešlo žít v Obřanech. Je to moje nechutná povinnost. A co ti vlastně řekl Ambrey před tím, než tě vyhodil?" Nic, udiveně mě sledovala. Mávla jsem před ní rukou. "Nauč mě prosím lovit upíry!" To mě zarazilo. "Prosím, základ mám, jen nejsem doučená." Poslední slovo zdůraznila. "Být lovcem neznamená jenom zabíjet upíry. Musíš umět rozeznat situace a pomáhat jim." Zavrtěla hlavou. "Proč bych měla pomáhat upírům." "Nesnaž se hned myslet na smrt, ale na to jak jim pomoct. Většinou se upírem nestaneš dobrovolně. Pokud je to tento případ, můžeš obrátit zlo v dobro a přímět ho na svoji stranu. Nejen že máš dobrou bojovnou sílu, ale i přítele." Přikývla. "Jsem toho schopna." Toho jsem si já nebyla jistá.

17. Elegance Posledních Dnů

13. září 2009 v 22:07 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 17. Elegance Posledních Dnů

Už nějaký čas bydlím u Daniely. Seběhlo se to nějak rychle. V tom podivném rozhovoru, který vedl Lung s Adamem padlo něco o mě a přání odchodu. Jinak řečeno, ať vypadnu. Nic jiného mi neřekl. Adam musel zažít něco hrozného, vždy to byl optimista, který se neurazí ani kdyby jste ho neprávem nařkli, klidně by to vzal jen aby se nenaskytli spory. Měla jsem ho ráda. Mám ho ráda.

Byl mi přidělen pěkný pokoj. Jelikož Dani a Xavier bydlí ve sklepě, je v malém domě docela výběr. Pár věcí jsem si přinesla ze starého bytu, zbytek jsem dala k matce. Byla tak hodná a dovolila mi půjčit kousek rohu ve sklepě. S Tomášem jsem to ukončila. Ne že by to nikam nevedlo, právě naopak. Už si nikdy s nikým nic nezačnu vážného. Přinese to jen zklamání a bolest. Ano, je to přesně vystižené, to je vše co od nich čekám, chlapy. Tomáš takový nebyl. Jelikož nevyrůstal štastne byl jako já. Neříkám, že jsem dobrá nebo hodná, jen jsem upřímná a dělám věci spravedlivě. Kromě případu s Adamem. Zde jsem to zvorala a ohrozila jeho život. V těchto měsících se mi změnil život natolik, že už nechci dál pokračovat. Kromě Danieli nemám už nikoho.


Xavier mě přímo nesnáší, kdybych alespoň v noci,kdy je vzhůru, mohla spát. Ne, už měsíc mě děsí noční můry, proto jsem začala chodit lovit. To se Xavierovi nelíbilo dvojnásob. Jelikož mám po maturitě, nemám skoro žádné povinnosti. Daniela mi sehnala práci v Maku. Odpornější práci nenalezla, z toho ji podezírám, nebo jí to doporučil Xav. Hrůza, celý den pobíhat v zatuchlém prostředí a nechutní chlapy co vám čučí na prsa. Dokonce se mě snažila sbalit nějaká žena. Škoda mluvit. Ale má tato práce i nějaké klady. Lidé se kterýma dělám jsou abnormálně fajn. Věkový průměr je kolem dvaceti. Převážně jsou tam kluci. Holky jsme čtyři. Ani jedna mi na nějaké přáteličkování nesedne, ale dělat se s nimi dá, to jo. Ale jednoho kluka jsem si obzvlášť oblíbila. Typicky české jméno, Honza. Chtěl se dát taky na policejní akademii. Ale nejdříve si vydělával peníze. Taky měl střední školu "Ochrana Práv a majetku". Ale byl od jinud.

"Dobře, je devět hodin. Ve tři jsem doma, kdyby ne tak jsem mrtvá, nebo unesená." Řekla jsem Selene při chystání výzbroje. "Jasně!" Řekla to, ale absolutně nevnímala. Byla zakoukaná do nějakého romantického filmu. "Takže, pokud se něco stane je to na mě." oddychla jsem si. "Jasně!" ozvalo se z vedlejšího pokoje. Usmála jsem se a připevnila bič, který jsem si koupila. Taky jsme s Danielou začali používat zbraně. Stříbrné kulky nebyli tak drahé jak se zdálo a když jde na vás přesila, dokonalí masakr. Měla jsem zbraň legálně ze školy, avšak jak je na tom Dan, to doopravdy nevím. Neříká mi o sobě toho tolik jak se zdá. Hotovo, takže mohu vyrazit.
Podivné ticho, ani pach upíra jsem necítila. Obřany, jako by umřeli. Sedla jsem si a vyndala hranolky od večeře. S Honzou jsme si koupili na cestu. Bydlí kousek od nás. Dojedla jsem třináctou a do obličeje mě udeřil známí pach. Pach ztraceného přítele. Rozhlídla jsem se. Šlo to od vysokých stromů. Pak vystoupil ze stínů. Jizva na obličeji svítila jako radioaktivní, modrá světluška. Byl to on. Vstala jsem, a hranolky s elegancí dopadli na vlhkou zem. "Neboj, ve dne to nejde vidět." Mrkl na mě.