15. Nevzdávej To!

25. června 2009 v 16:31 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 15. Nevzdávej To!

Sedmnáctý nepřijatý hovor od Toma. Nemohu mu to vzít. Musím najít Adama, ale mám dobrý informace, kde by mohl být. Pomsta, to je to slovo, které chci použít. Za vše mohu já a vím to, stejně dobře jako Ambrey a Zar.

Zazvonila jsem v Husovicích u domu Daniely. Daniela byla lovkyně, jedna z brněnských. Otevřela mi cizí paní. "Ano? Co si přejete?" Pod halenkou se jí rýsoval kříž. Byla to určitě bývalá lovkyně, soudě podle jizev. "Hledám Dan." Za paní se objevil muž. Byl to vlkodlak, cítila jsem to jasně! Rychle zmizel. "Ona tu už nebydlí." Nadzvedla jsem obočí. "Prosím? Jak nebydlí a kde je, proč? Já s ní potřebuji nutně mluvit!" Trochu, hodně jsem zpanikařila. Musela jsem s ní mluvit. "Klid holka! Vím jakou má adresu tak ti ji mohu dát!" Zakřičela. Podívala jsem se ne ni. Podala mi papírek na, které měla napsáno, kde pobývá. Vzala jsem ji a utíkala na tramvaj, která by mě tam měla dovést. Po patnácti dlouhých minutách jsem vystoupila a mířila na adresu. Zaklepala jsem na dveře, zvonek jsem neviděla. "Moment!" Ozvalo se z domu. Otevřela mladá dívka. "Ahoj Dan, prosím musíš mi říct, kde bydlí Sin Lung!" Vypálila jsem ze sebe. Pomalu na mě zamrkala a pak naklonila hlavu. "Em, aha, a proč?" Jak naschvál zdržovala! "Adamovi se něco stalo a já nevím jak je na tom a potřebuji se mu omluvit a …" Mávla rukou, ať mlčím. Vytáhla z kapsy zmuchlanou vizitku a podala mi ji. Nechápete, proč se adresy neříkají? Možná vám to někdy prozradím. "Děkuji." Běžela jsem zase na místo, kam mě poslala vizitka. Zaklepala jsem na dveře. Už mi to připadalo abnormálně trapné. Přišel otevřít muž, nevíte pořád, proč jdu právě za ním? Představte si, že pracujete v nemocnici a najednou k vám přivezou člověka pokousaného od upírů s rozdrcenýma končetinami? "Co tu chcete?" Zeptal se mě zkušeně. "Jdu za Adamem!" Udělala jsem krok vpřed. Zadržel mě. "A kdo jako jsi?" Podívala jsem se na něj. "Mé jméno je Ahena, Adam je můj pomocník, no teď už druhý lovec." "Pokud to přežije!" Řekl tak náhle, jako kdyby tušil, že za to mohu já. "Tak mě za ním pust!" Zamračila jsem se. "Ale ty z toho budeš mít špatný pocit." Udělal krok zpět. Vstoupila jsem a hned šla dovnitř. Slyšela jsem jeho tlukot srdce, následovala jsem ho. Zabočila do leva a uviděla mého pomocníka.

Ležel natažený na posteli, všechny končetiny obvázané bílím obvazem, kterým prosakovala červená krev. Přistoupila jsem blíže. Podívala jsem se na jeho tvář. Přes pravé obočí až přes pravý koutek úst se mu táhla tenká, ale hluboká jizva. Stála jsem a nemohla pochopit, že za to mohu já. Ticho ani nádech. "Měl štěstí, že mu to nezasáhlo oko." Lekla jsem se a otočila na Lunga. "Bude zdravý! Řekněte mi prosím, že ano!" Spadla jsem na kolena a přemítala si scénu u dveří. "To ti nemohu slíbit. Adam má vnitřní zranění, pokud se dají skoro rozdrcené orgány tak nazvat, zlomené všechny kosti krom jedné a to jednoho malíčku. A určitě bude mít nějaké psychické problémy. Musel zažít peklo. Takhle zřízeného člověka jsem živého neviděl." Bylo to jako horký plivanec do tváře. Tolik se mu toho stalo, ale on přežil. Nesmí to vzdát teď, když je na začátku …

(pokud to bude zmatené .. tak je to tím že jsem si to po sobě nepřečetla xD)
 


Komentáře

1 Das Das | Web | 11. srpna 2009 v 16:52 | Reagovat

proč sem nepřidáváš další? vždyť máš už o 3 více!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama