11. Úspěch

24. června 2009 v 17:38 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 11. Úspěch

Po včerejšku mě bolela lopatka. Proč?

Bojuji si jen tak s upírkem kterému mohlo být tak, 150 let. Odhadem. Chytnu moji kudličku a jdu se podívat na jeho vnitřnosti. V tom se změní v prach. Ani jsem se ho nedotkla a on si padá v malých kouscích na zem! To je přístup toto! Možná bych se s tím smířila, kdyby za ním nestál ten upír, který mě odhodil 12,63 metru a dostal hysterický záchvat smíchu. To bych taky ještě přežila! Ale že jsem narazila na roh domu a rozsekla si od ramene po čtvrté žebro záda! To ne! Pomalu jsem vstala a kontroluji zranění. On si to šourá ke mně se šibalských úsměvem na jeho zohavené držce. Poslala jsem mu vzdušný polibek a zaujala bojový postoj. "Holka, co to děláš? Asi se hodně díváš na filmy, co?" Pozvedla jsem jedno obočí a napřáhla ruku jako Neo z Matrixu. Vyzvala jsem Upíra na souboj. Zakroutil hlavou a udělal jeden postoj, který jsem neznala. Něco nového? To se bude hodit. "Mimochodem, já jsem Vincenc." Přikrčeně se přiblížil a zvedl svoje mohutné obočí. Měl by s tím něco dělat. Kdysi jsem byla nadšená z významu jmen, znám skoro všecky. "Vincenc. Jméno z Latiny. Přeloženo jako vítězící, přemáhající." Řekla jsem znale. Trochu se zarazil. "Ty se nebojíš smrti?" Podívala jsem se mu do jeho očí. Na upíra velmi sladké. Čokoládové. "Trochu. Ale mám ještě přibližně osmdesát let." Posměšný tón v mé odpovědi způsobila výbuch v jeho mozečku. Jeho tvář se změnila. Už nebyl tak přitažlivý. Dokonce i to obočí se zvětšilo! Bože! Udělal výkop. Chytla jsem mu nohu a plivla do tváře. "Hade!" Zavřískal. Odhodila jsem ho jen pouhý dva metry od sebe. "Drahý, o co tu jde!?" Podíval se na zem a pak na mě. "Slovo Isabela ti asi nic neříká, že?" Zamyslela jsem se. Jednu upíří nositelku tohoto jména jsem nedávno zamordovala. "Em, ne. Možná se tak jmenovala jedna dívka z knihy, kterou jsem četla. Je to docela nedávno, ale …" "Už mlč! Byla to moje Belinka a ty jsi ji zabila!" Usmála jsem se. "No měla divné jméno. Isabela znamená v překladu 'Bůh je má přísaha' a žít jako upír s tímhle jménem by nešlo. Zakřičel a skočil na mě. Letěla jsem 5 vteřin vzduchem a pak jsem dopadla na záda. Vincenc mi to nějak nezjednodušil. V sekundě jsme byli oba na nohách. Teda alespoň na chvíli. Skočila jsem mu totiž na záda. Držela ho za vlasy a chňapala po kůlu, který jsem měla za opaskem v zadu. Konečně. Spadla jsem tvrdě na zem a kukala okolo. Vin se objevil nade mnou a usmíval se. Přesně tak jako by měl něčí smrt jen krůček od sebe. Byla to rychlá akce, hodila jsem kůl, ten se nezabodl dostatečně, Vin byl vyjukaný, a když měl plnou hlavu toho, co se stalo, zarazila jsem mu ho kopancem do srdce. Kůl padal dolů i se zbytky Vincenca.

Teď jsem seděla na posteli a čekala, až bude Ambrey hotov s dílem. "Měl by ses dát na vyšívání." Řekla jsem s úsměvem při poslední steku. "Děkuji, ale tak dobrý zas nejsem." Usmála jsem se. "Jak myslíš." Šli jsme se podívat za Danem. Sedel v rohu místnosti a v ruce svíral transfusi krve.

(pozn.: Ahena: měla jsem veselou náladu xP)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama