Červen 2009

15. Nevzdávej To!

25. června 2009 v 16:31 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 15. Nevzdávej To!

Sedmnáctý nepřijatý hovor od Toma. Nemohu mu to vzít. Musím najít Adama, ale mám dobrý informace, kde by mohl být. Pomsta, to je to slovo, které chci použít. Za vše mohu já a vím to, stejně dobře jako Ambrey a Zar.

Zazvonila jsem v Husovicích u domu Daniely. Daniela byla lovkyně, jedna z brněnských. Otevřela mi cizí paní. "Ano? Co si přejete?" Pod halenkou se jí rýsoval kříž. Byla to určitě bývalá lovkyně, soudě podle jizev. "Hledám Dan." Za paní se objevil muž. Byl to vlkodlak, cítila jsem to jasně! Rychle zmizel. "Ona tu už nebydlí." Nadzvedla jsem obočí. "Prosím? Jak nebydlí a kde je, proč? Já s ní potřebuji nutně mluvit!" Trochu, hodně jsem zpanikařila. Musela jsem s ní mluvit. "Klid holka! Vím jakou má adresu tak ti ji mohu dát!" Zakřičela. Podívala jsem se ne ni. Podala mi papírek na, které měla napsáno, kde pobývá. Vzala jsem ji a utíkala na tramvaj, která by mě tam měla dovést. Po patnácti dlouhých minutách jsem vystoupila a mířila na adresu. Zaklepala jsem na dveře, zvonek jsem neviděla. "Moment!" Ozvalo se z domu. Otevřela mladá dívka. "Ahoj Dan, prosím musíš mi říct, kde bydlí Sin Lung!" Vypálila jsem ze sebe. Pomalu na mě zamrkala a pak naklonila hlavu. "Em, aha, a proč?" Jak naschvál zdržovala! "Adamovi se něco stalo a já nevím jak je na tom a potřebuji se mu omluvit a …" Mávla rukou, ať mlčím. Vytáhla z kapsy zmuchlanou vizitku a podala mi ji. Nechápete, proč se adresy neříkají? Možná vám to někdy prozradím. "Děkuji." Běžela jsem zase na místo, kam mě poslala vizitka. Zaklepala jsem na dveře. Už mi to připadalo abnormálně trapné. Přišel otevřít muž, nevíte pořád, proč jdu právě za ním? Představte si, že pracujete v nemocnici a najednou k vám přivezou člověka pokousaného od upírů s rozdrcenýma končetinami? "Co tu chcete?" Zeptal se mě zkušeně. "Jdu za Adamem!" Udělala jsem krok vpřed. Zadržel mě. "A kdo jako jsi?" Podívala jsem se na něj. "Mé jméno je Ahena, Adam je můj pomocník, no teď už druhý lovec." "Pokud to přežije!" Řekl tak náhle, jako kdyby tušil, že za to mohu já. "Tak mě za ním pust!" Zamračila jsem se. "Ale ty z toho budeš mít špatný pocit." Udělal krok zpět. Vstoupila jsem a hned šla dovnitř. Slyšela jsem jeho tlukot srdce, následovala jsem ho. Zabočila do leva a uviděla mého pomocníka.

Ležel natažený na posteli, všechny končetiny obvázané bílím obvazem, kterým prosakovala červená krev. Přistoupila jsem blíže. Podívala jsem se na jeho tvář. Přes pravé obočí až přes pravý koutek úst se mu táhla tenká, ale hluboká jizva. Stála jsem a nemohla pochopit, že za to mohu já. Ticho ani nádech. "Měl štěstí, že mu to nezasáhlo oko." Lekla jsem se a otočila na Lunga. "Bude zdravý! Řekněte mi prosím, že ano!" Spadla jsem na kolena a přemítala si scénu u dveří. "To ti nemohu slíbit. Adam má vnitřní zranění, pokud se dají skoro rozdrcené orgány tak nazvat, zlomené všechny kosti krom jedné a to jednoho malíčku. A určitě bude mít nějaké psychické problémy. Musel zažít peklo. Takhle zřízeného člověka jsem živého neviděl." Bylo to jako horký plivanec do tváře. Tolik se mu toho stalo, ale on přežil. Nesmí to vzdát teď, když je na začátku …

(pokud to bude zmatené .. tak je to tím že jsem si to po sobě nepřečetla xD)

14. Vypadni!

24. června 2009 v 17:40 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 14. Vypadni!

Prožila jsem krásný večer, který pokračoval až hluboko do noci. Ráno mě probudila vůně čerstvé kávy a čerstvého pečiva. Míchaly se jako barvy ve vodě. Slyšela jsem bublání vody, syčení ohně a kroky vedoucí ke mně. Tom v županu kráčel opatrně k posteli, kde jsem měla spát. Jemně našlapoval na parkety, aby náhodou nepřerušili můj spánek. Svoje polozavřené oči jsem zvedla k jeho. "Doufám, že jsem tě neprobudil." Zašeptal mi do ucha. Protáhla jsem se a posadila na postel. Nespustil ze mě svůj fascinovaný pohled. "Po ránu vypadám hrozně, já vím." Trochu jsem se nejspíš začervenala, jinak by se nezačal pochechtávat. "Ale ne lásko, moc ti to sluší. Jen jsi prostě úžasná." Trochu jsem se zarazila a pomalu se naklonila pro jeho upřímný polibek. V tu chvíli jsem se zarazila. Moje předsevzetí, které znělo,: 'Bez ranní hygieny se nelíbej'. "Moment." Zašeptala jsem stejně jako on před tím mě. Odběhla jsem do koupelny. Bylo tam uklizeno, ale mě připadala jako jeden veliký chaos. Našla jsem zubní kartáček a pastu. Udělala jsem to potřebné, vysprchovala se a šla za Tomem. Stál u stolu a naléval kávu. Uprostřed toho všeho nechyběla kytka ve žluté barvě. Pustil do věže Glorious a ukázal, ať se posadím. Samozřejmě jsem udělala, co po mě žádal. Usadil se hned naproti. "Ahoj." Řekl normálním hlasem. "Dneska jsme se nepozdravili." Přikývla jsem a poslala mu vzdušný polibek. "Ani políbit." Teď zase přikývl on. Oba jsme se naklonili přes stůl a já dostala to nejsladší za dnešní noc. Nevím z čeho, ale přerušil nás zvonek. "Půjdu já." Nabídl se vesele a nadšeně. "Ne, ty už jsi udělal hodně, pro mě." Dodala jsem a pádila ke dveřím.

Stál jsem přede dveřmi. Otevřeli se a ven nakoukla Ahena jen v košili. Takovou situaci zažijete ve filmu. "Ehm, Adame! Co tu chceš?" Řekla naštvaně. "Máme zátah. Jak nám Ambrey řekl. Dost se to tam včera nasralo a možná něco chystají. Mohli bychom to zvládnout." Zavrtěla hlavou. "Já nikam nejdu, mám návštěvu." Už mi bylo jedno, jestli je to ten její nebo kamarádka. "Kam se podělo to tvoje: 'Bezpečí lidstva na prvním místě.'" Citoval jsem její inteligentní slova. "Ten důvod sedí v kuchyni a čeká na mě." Zabouchla mi před obličejem tak rychle, že jsem cítil vše z jejího bytu. Vím co se tam zrovna děje. Dobře jdu sám. Nic jiného mi taky nezbývalo. Za dnešní noc, co jsem sledoval sídlo, se to tam o tucet upírů rozrostlo. Pak jsem četl v novinách, že se k zemi blíží nějaké těleso. Pokud budou útoky od Aliance a od Upírů dohromady. Lidstvo skončí

Seděl jsem na větvi stromu, jehož koruna mě chránila před zraky mých nepřátel. Ahena mě nešla pomoct, tak to snad zvládnu sám. Seskočil jsem dolů a směřoval tiše, přes to však rychle. Upíři u vchodu se na sebe podívali a udělali synchronizovaný výpad. To by ještě šlo. Vyskočil jsem na zeď a z ní jsem srazil upíry na zem. Zabodl je kůly. Velmi jednoduché. Pokračoval jsem v cestě. Po ní jsem zabil pár služebníků, avšak už u třetí chodby jsem měl potíže. Podíval jsem se do boku a tma.

Přišla jsem ze školy přímo do bytu. Můj klíč nepadl do zámku, něco špatně? Zaklepala jsem, po chvíli přišel otevřít Zaro. "Jdi, prosím." Zašeptal potichu. "Co?!" Trochu jsem se rozčílila, páč jsem tam měla i svoje věci a dneska jsem měla šichtu. "Jdi!" trochu zvýšil hlas. "Ano jdu! Ale dovnitř!" Prorazila jsem dveře. Nikde nic. Jenom plno papírových krabic. Na jedné z nich seděl Ambrey a pomalu se otočil na moje oči plných otázek. "Vypadni!" Pronesl potichu. Došlo mi to, příhoda s Adamem, který šel večer na lov a já mu odmítla pomoct …

(Pozn.: Ahena: Bojte se o Adama xDD)

13. Obsazeno

24. června 2009 v 17:40 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 13. Obsazeno

"Jo, ano děláš to dobře, akorát drž ruku pevněji." Ukazovala jsem Adovi jeden trik s nožem. Princip byl v tomto. Nůž držíte v úrovni prsou, čepel směřuje k protivníkovi. Pokud se vám nůž snaží sebrat, uděláte krátký pohyb k hrudi. Nebolí to tolik, jak to vypadá. No, prostě jsem ho učila něco užitečného. "Dobře." Chvíli jsme cvičili. Vrátil se Ambrey. "Ahoj, děti!" začal si zpívat. To značilo jediné. Zar se vrátí. "Kdy?" podívala jsem se s úsměvem na něj. Bylo nechutné si představit, jak to oslaví. "Už za dvě hodiny!" Málem vykřikl. Byl zamilovaný až po uši. Moc mu to přeji. Je to moc hodný kluk. Sice démonský. "Ale vy, máte akci. Pět a půl kilometru na západ od parčíku je veliký doupě upírů. Musíte tan zajít a něco s tím udělat. Dost se to tam množí." Poškrabala jsem se za krkem. "Já mám dneska volno." Otočil se na mě. "Co? Vždyť se snažíš prosadit už od začátku a teď si bereš dobrovo …" usmál se "… jak se jmenuje?" Nadzvedla jsem obočí a usmála se. "Tomáš." Začal si s úsměvem pobroukávat Feeling Good. Tak trochu jsem ho nakazila Musemánií. "Dobře, tak zítra na ně půjdete. A Aheno." Řekl při odchodě do své ubikace. "Ano?" Obrátil se s otcovským úsměvem. "Jsem šťastný, že někoho máš. Užij si to." Bylo to divné. Už si mě přivlastnil a dítě. Podívala jsem se s úsměvem na Ada. Smutně se na mě díval. Nechápala jsem to. Asi to s tím nožem nechápe a je mu to líto. No, vysvětlím mu to ještě jednou.
Ahena mi vysvětlila ještě jednou ten fígl. Chápal jsem to, ale ona pořád, že pro jistotu. Ahena byla jediná v mém životě, která se semnou bavila a teď? Někoho si našla. Vypadala šťastně, přeju jí to.

Ad to asi nepochopil. Lépe mu to nevysvětlím. Byla jsem doma ve 2o:15. Byli jsme domluveni na kino. Tomáš je moc hodný! Je z něj férový kluk. Byli jsme na Terminátorovi. Mám ráda Sci-fi věci. Pak jsme zašli k němu na večeři …

Ležel jsem v trávě před domem. Byl pozdní večer. Sice ne první máj. Nevím, co jsem si myslel. Ahena je na mě moc hezká. Nikdy jsem neměl vztah déle jako dva dny. Zkusím na ni zapomenout.

(Pozn.: Ahena: Mno xD trochu krátké ale aby něco bylo xP)


12. Objev

24. června 2009 v 17:39 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 12. Objev

Ležela jsem na posteli a poslouchala svoji oblíbenou skupinu Muse. Přesněji Hysterii. Koukala jsem do stropu, užívala si volna a velmi nahlas si zpívala falešným hlasem.
"It´s bugging me, grating me
And twisting me around
Yeah I´m endlessly caving in
And turning inside out …"

Někdo zaklepal. Já se svými smysly samozřejmě vše slyšela. "JO!" Zavolala jsem přes rámus. Brodila jsem se neuklizeným pokojem. Otevřela jsem. Za dveřmi stál muž, věk měl asi jak já, o něco starší. Měl pěknou postavu, veliké hnědé oči, a hnědé vlasy. V obličeji byl mladý, vypadal jako nějaký Boháček z města, který se zrovna odpoutal od rodinky. "Co je!" řekla jsem přes bušící hudbu. "Můžete to ztišit!?" zakřičel. Měl pěkný hlas, ale takový zatřený. "Jistě!" usmála jsem se a udělala svůj obvyklí obličej. Zatvářil se zaraženě. Vypnula jsem repry a šla zpět. "Zrovna jsem se přistěhoval a nějak mě to ruší přes tak tenké zdi." Zvedl jedno obočí a podíval se na mě jako na odsouzeného. "Sorry, no, nikdo si zatím nestěžoval." Pokrčila jsem nos a ramena. "Neznáme se náhodou?" zeptal se tak náhle. "My? Nevím, nějak si to neuvědomuji." Znovu jsem udělala moje ksichty. Naklonil hlavu, jako kdyby něčemu naslouchal. "Tábor 1999." Zapátrala jsem v paměti, objevil se mi malý desetiletý Tomáš. Byl to bohatý klučina. Já chudá holka. Oba jsme si rozuměli a měli jsme něco společného. Naše životy nám nevyhovovali. "Tome!" Skočila jsem na něj jako před lety. Zareagoval pozdě, ale nakonec ano. "Em, Aheno?" Postavil mě na zem. "Co ty tady! Pražáku, ty se nezdáš! Vůbec ses nezměnil!" Pak jsem koukla na pěknou postavu. "No, možná trochu ano." Zasmál se. "Byl jsem na dobré škole! Měli tam rozšířenou výuku Tělocviku. Ale jak vidím, ty ses nezměnila vůbec. Stejné tiky." Rýpla si do mě s velikým až Americkým úsměvem. "Až na to, že ti zmizli ty rovnátka a velmi malý vzrůst." Šprtla jsem ho do hrudi. "Jo za to ty jsi byl vždycky obr." Zasmála jsem se mu ironicky. Tom byl vždy malý a tlustý. "Pojď dále, jak to že jsi v Brně. A tady v těchhle končinách?" Podíval se po zabordelizovaném obýváku. "Mám chvíli pauzu. Před rokem jsem udělal maturitu. Vzali mě na policejní akademii, ale potřebuji, oraz. Tak bydlím všude možně. Vlastní přepych si nemůžu dovolit." Podíval se po průzkumu na mě. "Aha." Moje odpověď. Velmi výstižné. "Co ty? Studuješ?" Podívala jsem se na něj se slzami v očích. Nebyly to slzy smutku, ale velkého smíchu. "Pokud se to tak dá nazvat?" Otočil se na mě. "Studuji … eh … na škole … ochrana práv a majetku." Kukla jsem na něj. "Tak to je pěkné. Jak to že bydlíš sama?" Přistoupila jsem blíž. "Nevím, osmnáct mi bylo. Rodina mi někdy tu kačku přispěje. Víš kolik nás je, ne? Nemohu se učit v takovém počtu." Ten den jsme prokecali až do půlnoci. Už musel jít. Měl si jít hledat práci. A já do školy. Pustila jsem si do sluchátek Starlight a šla spát.

(Pozn.: Ahena: Chi chi che che .. jsem jí tam musela udělat chlapa ne? x).. )


11. Úspěch

24. června 2009 v 17:38 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 11. Úspěch

Po včerejšku mě bolela lopatka. Proč?

Bojuji si jen tak s upírkem kterému mohlo být tak, 150 let. Odhadem. Chytnu moji kudličku a jdu se podívat na jeho vnitřnosti. V tom se změní v prach. Ani jsem se ho nedotkla a on si padá v malých kouscích na zem! To je přístup toto! Možná bych se s tím smířila, kdyby za ním nestál ten upír, který mě odhodil 12,63 metru a dostal hysterický záchvat smíchu. To bych taky ještě přežila! Ale že jsem narazila na roh domu a rozsekla si od ramene po čtvrté žebro záda! To ne! Pomalu jsem vstala a kontroluji zranění. On si to šourá ke mně se šibalských úsměvem na jeho zohavené držce. Poslala jsem mu vzdušný polibek a zaujala bojový postoj. "Holka, co to děláš? Asi se hodně díváš na filmy, co?" Pozvedla jsem jedno obočí a napřáhla ruku jako Neo z Matrixu. Vyzvala jsem Upíra na souboj. Zakroutil hlavou a udělal jeden postoj, který jsem neznala. Něco nového? To se bude hodit. "Mimochodem, já jsem Vincenc." Přikrčeně se přiblížil a zvedl svoje mohutné obočí. Měl by s tím něco dělat. Kdysi jsem byla nadšená z významu jmen, znám skoro všecky. "Vincenc. Jméno z Latiny. Přeloženo jako vítězící, přemáhající." Řekla jsem znale. Trochu se zarazil. "Ty se nebojíš smrti?" Podívala jsem se mu do jeho očí. Na upíra velmi sladké. Čokoládové. "Trochu. Ale mám ještě přibližně osmdesát let." Posměšný tón v mé odpovědi způsobila výbuch v jeho mozečku. Jeho tvář se změnila. Už nebyl tak přitažlivý. Dokonce i to obočí se zvětšilo! Bože! Udělal výkop. Chytla jsem mu nohu a plivla do tváře. "Hade!" Zavřískal. Odhodila jsem ho jen pouhý dva metry od sebe. "Drahý, o co tu jde!?" Podíval se na zem a pak na mě. "Slovo Isabela ti asi nic neříká, že?" Zamyslela jsem se. Jednu upíří nositelku tohoto jména jsem nedávno zamordovala. "Em, ne. Možná se tak jmenovala jedna dívka z knihy, kterou jsem četla. Je to docela nedávno, ale …" "Už mlč! Byla to moje Belinka a ty jsi ji zabila!" Usmála jsem se. "No měla divné jméno. Isabela znamená v překladu 'Bůh je má přísaha' a žít jako upír s tímhle jménem by nešlo. Zakřičel a skočil na mě. Letěla jsem 5 vteřin vzduchem a pak jsem dopadla na záda. Vincenc mi to nějak nezjednodušil. V sekundě jsme byli oba na nohách. Teda alespoň na chvíli. Skočila jsem mu totiž na záda. Držela ho za vlasy a chňapala po kůlu, který jsem měla za opaskem v zadu. Konečně. Spadla jsem tvrdě na zem a kukala okolo. Vin se objevil nade mnou a usmíval se. Přesně tak jako by měl něčí smrt jen krůček od sebe. Byla to rychlá akce, hodila jsem kůl, ten se nezabodl dostatečně, Vin byl vyjukaný, a když měl plnou hlavu toho, co se stalo, zarazila jsem mu ho kopancem do srdce. Kůl padal dolů i se zbytky Vincenca.

Teď jsem seděla na posteli a čekala, až bude Ambrey hotov s dílem. "Měl by ses dát na vyšívání." Řekla jsem s úsměvem při poslední steku. "Děkuji, ale tak dobrý zas nejsem." Usmála jsem se. "Jak myslíš." Šli jsme se podívat za Danem. Sedel v rohu místnosti a v ruce svíral transfusi krve.

(pozn.: Ahena: měla jsem veselou náladu xP)