6. Apokalypsa

9. května 2009 v 12:27 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 6. Apokalypsa

V Aleji bylo během deseti minut naprosto plno. Upíři, Lovci a poskokové. Daniela se prala s Darkem a ke mně mířil můj vrah. Andrew byl jeden z výše postavených upírů. Setkali jsme se na lovu. Někdy si zajdu na veliký lov, přímo do doupěte těch slizkých hadů. Moje procházka byla úsměšná až na pár výjimek. Byl to právě zmiňovaný upír se svou družkou. Jeho lásku jsem zabila. Jmenovala se Rose a byla velmi krásná a chytrá. Bohužel nebyla tak rychlá jako já a Andrew. Probodla jsem ji stejným kůlem, co jsem teď držela v ruce. Usmála jsem se. "Ahoj, moje mladá vražedkyně." Usmál se na mě a vycenil zuby. Nebyl vůbec ošklivý. Naopak, jeho bohaté zkušenosti v rozpětí tři sta let ho učinila dokonalím mužem. I kdyby, byl ten nejošklivější, mohl mít každou dívku či ženu. Já jsem velmi odolávala. "Nápodobně." Řekla jsem napjatě, avšak s úsměvem. Okolo nás zuřila tichá válka. Ad byl za mnou a celý se třásl. Ambrey bojoval s jedním nevýznamným, ale za to silným upírem.
Stiskla jsem kůl pojmenovaný po Rose. Malá tradice lovců. Kůl je pojmenován po jím, prvním zabitém upíru. Naklonil hlavu a přemýšlel. 'Je silnější než minu ..' Ztrácela jsem ho. Přihmouřila jsem jedno oko a dala jemně a nepatrně ucho blíž k němu. 'To půjde. A bude se mnou nav …' To jsem už nepotřebovala slyšet. Rychle jsem vyskočila a pružně Andrewa kopla s otočkou do hrudi. On odletěl, ale v letu se znovu postavil a rozzuřeně na mě pohlédl. "To byl podraz, moje mladá vražedkyně!" Beze slova jsem znovu zaútočila. Byl to útok ze strachu. Ale ne o sebe. Byl tu Ambrey a hlavně mladý a naivní Adam. Nemohla jsem moje nejbližší nechat umřít. Andrew by byl schopný zmasakrovat vesnice, města, celý svět jen aby dostal to, co chce. Udeřila jsem ho rukou do nosu a klouby prstů udělala výpal do krku. Byl rychlejší a jen jsem se ho dotkla. Vyjekla jsem bolestí když mi drtil ruku. "Ty hajzle. Chcípneš jako ta tvá zkurvená Rose!" To ho rozzuřilo natolik, že mě vzal do vzduchu a mrskl se mou směr kostel. Vletěla jsem, teď rozbitými, dveřmi dovnitř. Chvíli jsem ležela a zrychleně dýchala. Po 23 vteřinách jsem rychle stala a cítila, že to pěkně odnesli moje žebra. "Šla jsem k svěcené vodě a vymáchala si tam ruce. Všimla jsem si krve, která se pomalu lila do nádoby. Moc jsem se o to nestarala. Vodu jsem na sebe skoro vylila. Vyšla jsem a cítila pohledy. Rozběhla jsem se na Andrewa a znova ho ve vzduchu kopla do hrudi. Trochu ze z něj kouřilo. Byl jako rozpálená pánvička po styku s vodou. Šla jsem pohodlný, ale rychlím tempem. Ležel na zemi a držel si popáleninu a hrudi. "Epilace zadarmo hochu!" Kopla jsem ho do boku. Zahýkal, ale pak udělal něco, co jsem nečekala. Vytáhl řetěz a podtrhl mi nohy. Vzpomínám si jen útržky. Skláněl se nade mnou a jeho pusa byla od krve. Doufala jsem, že nedostal Ambreyho, anebo Adama! Zakousl se mě do klíční kost. "Debile!" Vzala jsem něco. Nevěděla jsem co. Kdo by se díval, kdybyste měli v krku zahryzlého upíra. Bodla jsem ho předmětem do srdce a pomalu se na mě začal sypat prach. Už mi nic nevadilo. Chtěla jsem spát, proto jsem zavřela oči a pomalu se budila v jiným světě. Zde nebyla žádná bolest. Žádný strach, ale někdo mě pořád tahal zpět do toho složitého a zlého světa. Vzpomínám si na slova. Výkřiky Adama a Ambreyho utěšování. "Amby! Prosím snaž se víc. Co umělí dýchání?" Proudil do mě vzduch a srdce mi byli. Všechno jsem vnímala. Pootevřela jsem oči a viděla Adama jak mi dává první pomoc. Ta bolest byla silnější než kdy jindy. Hned jsem je zavřela. Dál si nic moc nepamatuji. Pálivá bolest u klíční kosti. Tlak na hrudi. Cizí rty na mích. Nevím jak jsem byla dlouho v bezvědomí …

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama