5. Schůze

6. května 2009 v 20:45 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 5. Schůze

"Ahoj Aheno!" volal na mě Ad při cestě ze školy. Zavrčela jsem si a dala oči v sloup. Otočila jsem se k němu. "Jak to že nejsi ve škole?" Mám dneska volno. "Jak to?" zeptala jsem se trochu naštvaně. Trochu se na mě podíval uraženě. "Máme dneska schůzku u Ambreyho." Dala jsem mu ruku na rameno. "Promiň, zapomněla jsem na to."
Za ty dva týdny výcviku jsme se s Adem sblížili. Byli jsme docela dobří přátelé. "Kde se máme sejít?" Zeptal se mě znova optimisticky. "Na náměstí republiky. Pokud by jsi nevěděl, je to tam v té Aleji u školy." Podíval se na mě a zrychlil do kroku. Nikdy mi v chůzi nestačil. "Tam u toho kostela?" Přikývla jsem. Zakopl, ale rovnováhu udžel. Mnoho věcí jsem ho naučila. Zjistil, že má schopnost být velmi rychlí a to Mentálně i Fyzicky. Šli jsme asi hodinu. Měli jsme čas. Ad vyprávěl o PC hrách a já začínala mít halucinace. Pořád jsem slyšela jeho hlas. Adův hlas, ale při tom mi furt mlel něco o WOfW. 'Nevypadá ze mě nadšeně.' 'Ambry, ale říkal, že se to …' dál jsem to neslyšela. Ztratilo se to. Možná jsem na to přišla. "Ade? Na co teď myslíš? Ale popravdě! Záleží na tom můj život!' zastavila jsem ho a třásla ho za paže. Teď je měl pěkně vytrénované. Ale v tu chvíli jsem na ni nemyslela jiného, než na moji novou schopnost. Ad byl v šoku, teď mi řekne všechno. Pro mě výhoda, ale pokud se dostane do špatné situace … "No, že mě prostě nemáš ráda a, a že Ambrey neměl pravdu, že…" Byl vyděšený. Teď jsem si uvědomila, jak pevně ho držím. Rychle jsem ho pustila. "Promiň. Já, já nechtěla." Ad si sedl na turka, na trávu a chvíli byl narovnán se zavřenými oči." Dotkla jsem se jeho tváře. On nic. "Adame?" Rychle otevřel oči. "Ty čteš myšlenky!?" Lekla jsem se a sedla si šokem taky. "Já, já nevím Ade. Jen někdy slyším věci, které ostatní ne." Ad bouchl pravou pěstí do levé dlaně. "Do hajzlu! Co jsi ode mě slyšela?" Koukl se na mě. "Nic jen, že Ambrey měl pravdu a že nejsem nadšená." Pomalu si stoupl. "Dobře." Šel směr Ambrey. Až do Aleje nic neřekl. "Pěkný podvečer." Pozdravil nás Ambrey. Mávla jsem mu. "Ahoj." Řekl furt vyděšený Ad." Am vytáhl meč a začal ho leštit. "Dnes večer bude taková menší Apokalipsa." Podíval se na nás. Nikdy nebyl ironický. To mě překvapilo. "Je to ta největší za posledních sto let. Tak se musíme snažit. Bude u toho hodně upírů. Skoro všichni." Zakňourala jsem. Evidentně jsem Adama překvapila. "Co je?"Zeptali se oba zaráz. Začali si být oba podivně podobní. "Andrew tam bude taky." Ambrey trochu vykulil oči, ale jako vždy zůstal v klidu. "Je to možné. Aheno! Nestresuj se!" "Měla jsem více cvičit." Ad mě odhrnul od Ambreyho, u kterého jsem stála v blízkosti 5ti centimetrů. "Ahena čte myšlenky." Vypálil ze sebe rychle. Hodila jsem na něho vražedný pohled. "Nikdo nic takového neřekl!" Ad si mě změřil od hlavy až k patě. "Já jsem to řekl." Takhle jsem ho nikdy neviděla. Měl o mě starost, jako mívá starší bratr o svoji sestřičku. "Je to pravda Aheno?" Mrkl na mě Am. "Asi, já nevím sakra!" Po chvíli jsme si sedli na lavičku a diskutovali o strategii.

 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 6. května 2009 v 20:57 | Reagovat

No když mě někousneš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama