4. Výcvik

6. května 2009 v 10:41 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 4. Výcvik

"Takže pokud to dobře chápu. Náš oblíbenec Andy udělal nějaký posun a obvolal svým trapným, starým, mobilem všechny, nebo alespoň skoro všechny, upíry v ČR?" Ambrey přikývl na souhlas. Ad se na mě podíval. "Kdo je Andy?" Vzdychla jsem. Neměla jsem ráda Andyho. Byl namyšlený a slizký. "Andy je celým jménem Andrew. Je to dosti silný upír. Sídlí v kanalizaci pod parkem u sídliště, ale nevylézá tolik. Už jsem se s ním několikrát potkala." Ad přikývl. "Adame, mohu ti říkat Ad, že ano?" Ad velice rázně přikývl. "Takže, Ade, jdi teď domů a zítra po škole tě tu budeme čekat. Ok?" Ad znova přikývl. "Ano, pokusím se co nejdříve." Ambrey mi na rameno položil ruku. "Jdi ho doprovodit k domu." Při těch slovech skrýval úsměv. Protočila jsem oči a stoupla si. Vytáhla jsem Ada za paži a vedla ke dveřím. "A Aheno, buď milá." Usmál se na mě a pak na Ada. Cestou mě vyprávěl o svém životě. Byl ve skutečnosti docela milý. Ale nic pro mě. Mám ráda tvrdší muže, plus, nikdy by jsem si to nepřiznala. Když jednou něco řeknu, trvám si na tom. Bydleli v pěkném, malém domečku. Veliká a upravená předzahrádka, dodávala domu anglický nádech. Jak jinak. "Doma mě za to matka zabije." Přikývla jsem. "Užij si to." Řekla jsem to velmi sarkasticky. Podíval se na mě ublíženýma očima. "Co proti mně máš?!" Trochu mě to zarazilo. Jsem průhledná jako namočený hajzlpapír. "Nic." Povzdechla jsem si. "Ty si myslíš, že je to pro mě lehké? Nevím jak jsi žila do teď, nebo jak žiješ. Jestli máš nějakou averzi ke mně. Možná ke všem mužům." Jedním prstem jsem mu naznačila ticho. "Nic takového. Jen si prostě myslím, že to zvládám." Přikývl a šel beze slova do domu. Pak se otočil. "Vidím." Šla jsem si lehnout. Dnes má hlídku Ambrey a Zar.
Ozval se zvonek u dveří. Šla jsem otevřít. Stál tam Ad, oblečený jako obvykle. Košile, přes ní upnutá vestička a nakonec kabát. Sundal si klobouk a vešel. 'Hm, slušné vychování. Bude toto působit i na upíry?' pomyslela jsem si. "Ahoj, dnes začíná tvůj výcvik. Budu tvojí učitelkou. Ambrey má hodně vyřizování a vybírá restauraci pro jeho a Zarovo výročí. Jsou spolu už sto-dvacet-pět let. Je to poloviční kulatina, tak si na tom dává záležet." Šel pomalu za mnou. "Dnes začnem s něčím jednoduchým." Přistoupila jsem ke skříni a vytáhla metr a půl dlouhý meč. Hodila jsem mu ho přesně do ruky, ale on to nějak nezvládl a ruka i s mečem se přibližovala k zemi. Pustil ho. "Hochu, hochu." Takhle by to nešlo. "Ade, odlož si ty svršky. Nebo alespoň kabát a vestu. Počkej, vyhrabu tu nějaké triko od Ambreyho. Bude šťastný, že jsi ho měl na sobě." Šibalsky jsem se usmála. "Tady." Podala jsem mu černý triko bez rukávů. "Díky." Otočila jsem se aby měl soukromí. Někdo mi zaklepal na rameno. Otočila jsem se a chytla tu ruku. Byl to převlečený Ad. "Už? Jak?" Překvapil mě. "Už dlouhou dobu u sebe pozoruji změny. Jsem nějak rychlí." Zamračí se. Ambrey říkal, že lovci mají schopnost, ale pokud Ad má, jakto že já ještě ne? -Asi jsem ji zavedl do rozpaků- Slyšela jsem někoho šeptat. S mečem v ruce jsem se rozhlídla. Nic, asi bych měla více spát. "Začneme?" přikývl. Chytla jsem meč. Mířila jsem mu na bok. Odrazil útok a pěkně zákeřně zaútočil. 'Ok, Ambrey měl pravdu. Je dobrý.' Takhle jsme šermovali asi tak půl hodiny s dvacet pět sekund. Pak jsme zkoušeli nějaké rovnováhou tvořené cvičení. Docela mu to šlo. Po třech hodinách jsme přestali. Nic se nemá přehánět. S Ambreym jsem začínala jak s Adem a až po měsíci jsem začala cvičit na plno. Na Plno znamená deset hodin škola a deset hodin výcvik do toho počítám i hlídku. Čtyři hodiny mám na spánek.
 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 6. května 2009 v 10:45 | Reagovat

Treď nemám čas na čtení, ale vypadá to zajímavě.

2 Nausy Nausy | Web | 10. ledna 2010 v 15:05 | Reagovat

to mají pěkné výročí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama