2.Pomocník

6. května 2009 v 10:40 | Ahena

  • Být Lovcem | Kapitola 2.Pomocník
Silně jsem práskla do stolu. "Já žádného pomocníka nepotřebuji!"
"Ahen, zlato. Jako tvůj opatrovník vím průměr ve škole, kterým se tolik nechlubíš. Jsi na střední, teprve se před tebou otevírá budoucnost. V matematice propadáš, z češtiny ti vychází dostatečný. Co plánuješ do budoucnosti." vyčetl mi. Prohrábl si vlasy proti směru růstu.
Samozřejmě měl pravdu. Do školy jsem chodila nevyspalá a na mém účtu každým týdnem přibývaly pozdní příchody. Ambrey říká, že se vše uklidní. Možná nebudu potřebovat spát vůbec. Lovkyní jsem však pouze tři týdny. 
"Chci pokračovat v lovení. Školou nějak proplavu. Dál si nějak poradím."
"V sedm u křížku." Dál jsem se neptala, s ním se dohadovat nedalo. 

Upravila jsem si své blond lokny a vyrazila do studených ulic. Jsem brunetka s rovnými vlasy, ale po té,co jsem se odstěhovala od matky, jsem na svém životě změnila takřka vše. To, že jsem blondýnka mi umožňuje ze sebe dělat občas nánu, která se zajímá nanejvýš o laky a nové trendy. Lokny jsou symbolem mírné nevinnosti. Určitě by nikoho nenapadlo, že trávím volný čas na hřbitovech, zabíjím upíry a vykopávám nebožtíky z hrobů. 

"Konečně." podotkl Ambrey.
"Tak, co po mě chceš." Mezi tím jsme se dali do svižné chůze. 
"Každé úterý v 7:10 jde Adam Bell od přátel, kde hrají počítačové hry. Nenech se zmást oblečením ani chováním, je mu jednadvacet let. Otec pochází z Anglie, matka je Maďarka. Je jedináčkem. Mohl bych jej nazvat géniem přes počítačovou techniku."
"Co je zač, ještě nikdy jsme neměli sraz kvůli lidské bytosti."
"Právě Adam bude tvým novým pomocníkem."
Zastavila jsem. "Říkala jsem, že nikoho nechci. Zvládnu to sama, musíš mi věřit!"
"Věřím ti, ale i ti nejlepší nikdy nebyli sami. Pochop, chci s tebou zacházet jako s ostatními. Jsi moje nejoblíbenější učenka, ale nebudu tě přepínat. Jsi postavena před hotovou věc. Domluvil jsem."
"Nemá cenu se s tebou hádat." Přeskočili jsme namrzlou stěnu. Já se odrazila od pouliční lampy. Při takto provedené akci se zbytečně nevyplýtvá energie. Jednoduší. Ambrey se chce pouze předvést. Přeskočí až dva metry pouze s odrazem nohou a nasměrováním jedné ruky na vrcholu překážky. Frajer.

Čekali jsme ještě pět minut. Po převážně pejskaři vyšlapané pěšince se kejvavou chůzí blížil roztržitě vyhlížející mladík. Samozřejmě, byl o čtyři roky starší, ale já cítila zvláštní pocit nadřazenosti. 
"Adame, prosím, vyslechni nás." začal zkušeně Ambrey.
"Proboha," vyjekl Ad, "odkud znáte mé jméno!"
"Bůh ví." Prohodila jsem sarkasticky a frajersky odfrkla. Moje narážka byla mířená na Ambreyho tajné zdroje. 
Adamovi tmavé oči po mě sklouzly. "Co jste zač."
"Mé jméno je Ambrey.  Jsem takzvaný učitel. Dívka po mé levici je Ahena, učenka. Má velký dar. Je totiž přemožitelkou. Mohu představit ještě někoho. Přede mnou stojí mladý muž, který zdědil toto břímě též, i když v menší dávce. Přesto, je důležitou osobou v historii. Pomocník přemožitelky."
Neuvěřitelné. On ho oblbne pouhými slovy. "Važ slova, Ambrey. Do budoucnosti nevidíš."
Mrkl na mě. Do dneška nevím, co mělo znamenat toto gesto. "Ptám se tě tedy.Chceš se stát pomocníkem?"
Neřekl nic. Jeho široce otevřené oči však napovídaly, jaký bude verdikt. "Bude mi ctí."

Potichu jsem zavrčela. Moje noční můra se splnila. "Skvělé, naprosto … skvělé."
Ambrey mě nenápadně kopl. "Následuj nás prosím." 
Následoval nás, zatím co jsem se snažila na poslední chvíli promluvit ke svému vůdci.
"Prosím, říkal jsi, že nezvládám školu. Najdu si doučování, vytvořím si rozvrh. Škola, učení, výcvik, hlídka, spánek. Budu to dodržovat. Prosím, hlavně mi nevěs na krk to děcko. Nestíhám a ještě se budu muset starat o něj…"
"Ticho, řekl jsem. Pokud nebudeš zvládat, může tě doučovat. Střední už má za sebou. Jeho výcvik si popřípadě vezmu na triko sám. Stejnak nemám přes den co dělat."
Tímto byla kapitola pomocník uzavřena. To jsem však nevěděla, co mě čeká v příštích čtyřech letech.

Těžce jsem otevřela dveře od našeho bytu, kde jsem v současné době bydlela. Nechala jsem kluky projít. Kluky je silné slovo. Jednomu přes dvacet, druhému přes dva tisíce. Nakonec jsem s nechutí prošla i já. Zajistila jsem zámky. 
"Posaď se, jdu uvařit kávu." pobídl Ambrey hosta. 
"Máte to tu moc pěkné. Dost minimalistické, řekl bych. Možná trochu moc, na můj vkus."
"Nemám ráda moc věcí, ani moc lidí."
"Víš co si myslím, Ahen? Že jsi moc jednostranná."
Nevím co tím myslel, ale každopádně mě to naštvalo. Usoudila jsem tak podle jeho výrazu, který měl být nejspíše odpovědí na mé chování.
"Co teď?"
"Počkej si na kafe." odvětila jsem, zatímco jsem si čistila nehty jedenáct palců dlouhou čepelí nože.  

Možná jsem neměla být v té chvíli tolik zaujatá. Tolikrát jsem děkovala Ambreymu, že jej přivedl toho chladného večera do bytu. Byla však před námi dlouhá cesta. 
Nikdy jsem neměla ráda muže. Otce jsem nepotkala, mladší bratři byli pouze děti. Spolužáci, pouze hormony narušení teenageři. Matka si po celou dobu, kterou si pamatuji, vodila domů samé feťáky, alkoholiky, motorkáře a milovníky malých holčiček. Nechci se tím bránit, měla jsem mnoho příležitostí, jak napravit své zkušenosti. Zar a Amby jsou výjimka. Nejen, že nejsou lidské rasy, ale jsou oba homosexuálové. Tím je řadím spíše k ženám, než k mužům. Právě při této příležitosti vám musím objasnit moje pochybení u tajných zdrojů Ambyho. Jejich vztah je velmi otevřený. Aldezar často nabídne své tělesné přednosti k tomu, aby získal balenou krev. Taktéž Amby často svolil k odlišnému placení drahocenných informací. 


Ambrey přinesl dva oválné hrnky kávy. Přede mne položil hrnek rýžového mléka.
"Díky." řekli jsme s Adamem takřka zároveň.
"Tak," rozhlédl se nový člen našeho klanu, "jak jste mě našli."
"Každý stý člověk je potencionálním lovcem. Tuto skutečnost ovlivňuje průběh mládí. Šikana či málo peněz, které nutí k věcem jako jsou krádeže nebo rvačky. I stres množí v těle látku, která je nazývána jako Faktor DP. Pokud je jej mnoho, stáváš se lovcem. Svoje schopnosti však nemusíš využívat. Málokdy se člověk stane lovcem bez pomoci. Jiní lovci, nebo nadpřirozené bytosti množství Faktoru DP vycítí. Proto jsi zde, aby jsme v tobě docílili alespoň 65 procent." 
Adam se zdál zaražen. Nemohl uvěřit, že lovci jsou výtvorem přírody. Vlastního těla. "Myslel jsem, že za to může nějaká nadpřirozená moc."
"Ne, ta potvora může za jiné věci." pronesla jsem klidně a při té pauze jsem položila kanady na vyleštěný konferenční stolek. 
"Počkat, to chcete říci, že existují i démoni, duchové a tak?"
"Když už jsme u toho. Než se s námi dáš do křížku. Jsi pouze druhý člověk, který je v tomto bytě. Ahena je člověk, můj přítel Aldezar je upír a nakonec já. Jsem démon. Neprovozujeme seance, nejíme lidi ani se nesnažíme zničit svět a přenést vládu na temné síly. Naopak, jsi zde, abys nám pomohl  tuto zem zachránit." Pro Ambreyho bylo toto velmi choulostivé téma. Styděl se za to, kým je.


Poznámka autora: Tato kapitola prošla  rekonstrukcí
 


Komentáře

1 Nausy Nausy | Web | 10. ledna 2010 v 14:05 | Reagovat

nemají pojistu :D to mě rozesmálo :D

2 Nausy Nausy | Web | 10. ledna 2010 v 14:05 | Reagovat

*pojistku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama